Bůh je sklenář. On je ten, který dává věci do pořádku, říká katolický kněz Ján Kubis

Vaše jméno napovídá, že nepocházíte z Čech. Kde jsou vaše kořeny a jak jste se dostal do Trutnova? Pocházím z městečka Medzilaborce na severovýchodě Slovenska. Studia teologie jsem po absolvování gymnázia začínal na Kněžském semináři v Košicích, kde jsem byl tři roky. Božím řízením jsem skončil v Čechách, kde mě přijal do diecéze nynější kardinál Dominik Duka. Potom jsem dostudoval na Katolické teologické fakultě v Praze. Vysvěcen jsem byl v roce 2002. Čtyři roky jsem působil jako kaplan v České Třebové, dvanáct let jako administrátor farnosti v Dolní Dobrouči. V květnu letošního roku biskup rozhodl, že budu působit v Trutnově, kde jsem něco přes tři měsíce. Kněžské službě se tedy věnuji šestnáct let. Proč a za jakých okolností jste se stal knězem? Některé věci jsou těžko pojmenovatelné a pochopitelné. Je to stejné, jako když se člověk zamiluje a těžko bude vysvětlovat, proč právě do toho konkrétního partnera. Cítil jsem, že mě Bůh volá pro nějakou službu a potom už bylo na mně, abych dokázal říci ano. Sehrála v tom roli rodina? Ano. Pocházím z věřící rodiny, která žije pravidelným křesťanským životem, kde se budoval vztah k Bohu. Tomuto vztahu jsem se učil na základě příkladu svých rodičů. V určitém věku jsem si musel projít osobní konverzí a udělat krok k víře. Takže vás doma podporovali? Nebylo to jednoduché. Samozřejmě rodiče touží po vnoučatech a museli to nějak zpracovávat. Kněžství není snadné, musel jsem se odevzdat Bohu a zároveň sloužit lidem. Hodně jsem o tom s rodiči mluvil. Určitě mě ale od tohoto rozhodnutí neodrazovali. Máte nějaké sourozence? Ne, nemám, Jsem sám. Měl jste někdy nutkání vzdát se kněžského poslání? Neměl. Pochopitelně nějaké krizové situace byly. Po dvanácti letech na farnosti, kde jsem měl přátelé, známé a spolupracovníky, jsem přišel do prostředí, kde jsem nikoho neznal a musel jsem vše budovat od začátku, což je náročné. Nikdy jsem ale neměl pocit, že bych se rozhodl špatně a můj život by se měl ubírat jiným směrem. Doufám, že mě Bůh povede dál, abych zůstal věrný tomu, co jsem při kněžském svěcení slíbil.  Vánoce klepou na dveře. Jak se na ně připravujete? Pro člověka, který žije v církvi, je příprava nesená liturgickým rokem. V listopadu se věnuji věcem spojeným s koncem života, jako je svátek Všech svatých a potom Dušičky, kdy se vzpomíná na zemřelé. Teprve koncem listopadu, kdy nastupuje adventní doba, se nechám vést liturgickými zpěvy, roráty spojenými s adventem a bohoslužbami vedenými radostným očekáváním narození Božího syna. Pro kněze je to krátce před Vánoci doba, kdy pomáhá připravovat lidi na svátky a podobně. Součástí Štědrého večera je půlnoční bohoslužba. Jak vypadá? Liší se rok od roku něčím? Liturgie má svá pravidla a hlavní části mše svaté jsou vždycky stejné. To, co mění liturgii, jsou například zpěvy se sborem, kázání, které se postupně proměňuje. Jak vánoční svátky slavíte vy osobně? Máte čas se setkat s rodinou? Vzhledem k tomu, že maminka má vyšší věk a nemám žádné sourozence, bude tady se mnou na faře. Ve volném prostoru mezi bohoslužbami zasedneme ke štědrovečernímu stolu. Začínáme modlitbou, přečteme si část evangelia svatého Lukáše o Ježíšově narození a potom vzpomeneme na naše příbuzné, kteří už jsou na věčnosti. Co si dáváte k večeři? Klasicky rybu se salátem. Jak jsem z toho východního Slovenska, tak jíme kapustnicu, což je polévka se zelím a houbami. Jíme také koláčky s mákem.  Nejsou dnes Vánoce spíše než svátky pohody a radosti honičkou v nákupních centrech? Jak to vnímáte? Pro lidi Vánoce končí 25. prosince ráno, tedy v době, kdy pro mě osobně začínají, kdy prožívám dny spojené s Ježíšovým narozením. Na druhé straně o to víc vnímám velkou moudrost církve a bohatost adventního času. V kostele se zpívají texty, které vedou člověka k tomu, že se má na co těšit. Možná je dnešní doba trochu ochuzená, protože se nechává strhnout reklamou, která na nás útočí ze všech stran.  O naší zemi se říká, že jsme spíše ateistický stát. Je to pravda nebo je to klišé? Nevidím to tak černobíle. Trutnov je v tomto ohledu trochu specifický. Je to spojeno s událostmi konce druhé světové války a s odsunem Němců. Vnímám to tak, že si lidé v tomto regionu stále budují kořeny a hledají cesty, které jim v tom mohou pomoci. Víra je jednou z nich. Jsou lidé hledající věci, které je přesahují a ptají se. Proto říkám, že lidem je třeba dát čas, aby měli prostor se ptát na věci, které nejsou spojené jen s tímto světem.   Přicházejí do svatostánku spíše starší lidé? A co mladí? Je to poměrně široké spektrum lidí od dětí až po seniory. Podle toho, co jsem za tu krátkou dobu vypozoroval, do kostela chodí méně generace padesátníků až šedesátníků. Jsou to lidé, kteří si prošli v totalitě poměrně těžkým obdobím. Mladší generace, která se učí náboženství, je v počtu asi padesáti. Jednou za měsíc v neděli je bohoslužba určená dětem.  Snažíte se bohoslužby nějak měnit? Vycházím z liturgických textů, které se snaží pojmout celý obsah víry. Čtou se také příběhy z evangelií a Ježíšova slova. U evangelií, která jsou hodně bohatá, se dá vypíchnout nějaké téma, které je aktuální pro dnešní dobu. Musím si projít komentáře k těmto textům a přetavit je pro současnost.  Co pro vás znamená víra? Osobní vztah s Bohem. Nikdy jste nezapochyboval? Pochybnosti patří k víře, protože vedou člověka k tomu, že se ptá. Tím pádem víra není něco samozřejmého, je to něco živého, s čímž každý člověk počítá, ale zároveň nějakým způsobem komunikuje s Bohem. Jak vnímáte Boha a Ježíše Krista? Bůh je otcem, který má o člověka zájem a starost. Není mu lhostejný a přichází k němu. Je neuchopitelný lidskými smysly. Na tento svět přichází v osobě svého syna Ježíše Krista a vnímáme přes něj boží tvář. Dá se říci, že Ježíš je prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Součástí vaší služby je zpověď. Jak probíhá? Vysvětluji to dětem při náboženství. Když někdo například rozbije okno, může se sice omluvit, litovat, dát nějakou náhradu, ale to okno pořád zůstane rozbité. Musí tedy přijít někdo, kdo to umí spravit, a to je sklenář. S člověkem je to stejné. Ne vždy se mu v životě všechno daří. Jeho život se odehrává ve vztazích a když se mu něco nepovede, někomu ublížíme, tak to ve vztazích zůstává. Člověk se může omluvit, udělat dobrý skutek, ale ve vztazích je pořád něco narušeného. Zpověď je tedy o tom, že to odevzdáme Bohu. On je ten, který tyto věci dává do pořádku. Dá se tedy říci, že Bůh je ten sklenář. Zpověď je zatížená tajemství, které nemůžete prozradit? Je možné za nějakých okolností tajemství porušit, třeba když je spáchán zločin? Ještě se mi to nestalo. Zpovědník se ale snaží toho člověka vést k tomu, aby se v této souvislosti obrátil na světskou spravedlnost a bylo jí učiněno zadost. Co je to svaté přijímání? Co představuje hostie? To je velké tajemství. Během liturgického roku jsou události spojené s Bohem, které člověk nedokáže úplně svými smysly uchopit. Tajemství přijímání je jedno z nich. Člověk žijící s Bohem věří, že pod hostií je živý Ježíš Kristus se svým božstvím a lidstvím. To si připomínáme o Velikonocích při poslední večeři, kdy Ježíš říká svým učedníkům: Toto je moje tělo, které se za vás vydává. On se nám tím zcela odevzdává. Katolický kněz dodržuje celibát. Co to znamená? Dnes se o tom hodně diskutuje, zda má či nemá být celibát. Není to jednoduché. Celibát není jen to, že člověk žije bez manželství. Je také otevřen vztahům v širším měřítku. Má to rovněž duchovní rozměr. Kněz se odevzdává Bohu, který mu doplňuje to, co mu chybí. Je tu i rozměr otevřenosti, kdy není úplně svázán se svou rodinou, ale je tu možnost navazovat s lidmi mnohem hlubší vztahy. Celibát odděluje kněze od sexuálního života a manželství. Je to správné? V katolické církvi ne všichni kněží žijí v celibátu. Východní církve spojené s katolickou církví mají své předpisy, kde ženatý muž může přijmou kněžské svěcení. To, zda celibát bude dobrovolný si umím představit a neviděl bych v tom žádný problém. Jsou to ale věci, které se rozhodují jinde. Zatím to tak není, tak celibát platí. Byl jste někdy v pokušení ho porušit? Jsem jenom člověk a pokušení samozřejmě přicházejí. Člověk s pokušeními zápasí vždycky, musí se s nimi sám srovnat nejen skrze modlitbu, ale i skrze práci. Musí své síly napřít někam jinam.  Ve světě pronikla na povrch řada afér některých kněží, kteří sexuálně obtěžovali děti. Sledoval jste to? Co na to říkáte? Mělo by dojít k potrestání těchto osob? Tyto aféry jsou opravdu velice zlé. Pomůžu si citátem z evangelia: Kdo chce být první, ať je jako toto dítě. Kdo by pohoršil jedno z těchto dětí, bylo by pro něj lepší, kdyby se nebyl narodil. Děti se jsou velice zranitelné. Lidem, kteří mají ukazovat krásu Boha, dělají něco, co je vysloveně zlé. To nemůže být tolerováno či zametáno pod koberec a zlo se musí pojmenovat. V církvi máme jasné právní předpisy, které říkají, jak se má v těchto situacích jednat. Je dobře, že se o těch věcech mluví, že je neřeší jen církev, ale také statní orgány. Nemohou tyto aféry způsobit odliv věřících? Určitě. Ti, kteří se dali do služeb Bohu, by měli být těmi, co slouží a ne těmi, jež nějakým způsobem lidí využívají nebo dokonce zneužívají. Od nich se přirozeně očekává, že jsou morálně výš, i když i kněží zápasí se svými slabostmi. Příklad osobního života je ale nejdůležitější a nejvíce oslovuje. My máme být ti, co ukazují na Boha. Jak pohlížíte na homosexuály a případné sňatky mezi nimi? Co je módní, není vždycky přirozené. Tito lidé ale mají svoji důstojnost, máme je přijímat takové, jací jsou. Církev hodně rozlišuje mezi důstojností člověka a jeho jednáním. Přijímáme člověka se vším, co k němu patří, ale ne vždy budeme respektovat jeho jednání. Z pohledu křesťanské antropologie, která trochu vychází z bible, stojí, že na začátku Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Není to v rodině jen láska mezi manželi, ale je tam i rozměr předávání života. Když se tyto věci oddělí, přejde se vždy do nějakého extrému. Máte pocit, že svazek dvou lidí stejného pohlaví by nějak extrémně ohrozil tradiční rodinu? Spíše jde o to pojmosloví. Když se řekne, že je to manželství, tak se ztrácí rozdíl a splývá to v jedno. Ve svazku lidí stejného pohlaví se však ztrácí to předávání života. Co znamená pro katolickou církev smrt člověka? Přechod z jednoho způsobu života do druhého. Do jakého? Do věčného života s Bohem. Tento život je cestou, po které jde člověk až k smrti. Ta je bránou, kterou se vstupuje do bytostného spojení s Bohem. Které období roku je pro katolickou církev nejdůležitější a proč? Velikonoce. Právě o těchto svátcích se odehrává to nejdůležitější pro křesťanství. Začíná to ve čtvrtek večer připomínkou Kristovy poslední večeře s učedníky. Pokračuje se přes Velký pátek, prázdnotu Bílé soboty až k ránu neděle velikonoční. V těch dnech je koncentrováno Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.  V zemi se již několik let hovoří o církevních restitucích. Co si o nich myslíte? Církev ten majetek potřebuje, aby mohla fungovat. Od církve se očekává, že bude zabezpečovat sociální služby v rámci charity, že bude mít nějaké školy, starat se o kulturní památky, které nejsou v ideálním stavu. Stát v roce 1949 převzal veškeré závazky s tím, že se o památky bude starat. Majetky, které církev předtím měla, to zabezpečovaly. Dnes už se ví, že v padesátých letech byly výdaje na církev použity k bourání kostelů nebo prostředky určené pro církve dostali bachaři, kteří hlídali kněze ve vězení. Pro současnou církev je hodně důležité, aby měla aktivity i mimo kostel pro širokou veřejnost. V jakém stavu je současná česká společnost? Těžká otázka. Společnost je hodně rozdělená, zejména v politických záležitostech státu. Stačí příklad migrační krize, která tady byla a dodnes se s migranty operuje. Na jedné straně člověk vnímá, že solidarita je důležitá, na druhé straně někteří lidé tady nikoho cizího nechtějí. Tím vznikají vyhrocené situace. Jako problém vnímám, že se názorově rozdílné skupiny navzájem neposlouchají, což nevede k žádnému kompromisu či spolupráci. Těch příkladů je hodně. Není katolická církev veřejností vnímaná jako příliš konzervativní? Ta církev je tady dva tisíce let a prošla různými etapami vývoje, obdobím rozkvětu i úpadku. Když se ale podíváme na občanskou společnost, tak to, co bylo moderní před dvaceti lety už dnes moderní není. Katolická církev je však konzistentní. Tím, že je taková pomalá, nechává módní trendy vyprchat. Kdyby šla vždy s módou a měnila podle toho své názory, tak by se věrouka asi rozpadla. Jak vypadá běžný pracovní den kněze? Když ráno vstanu, přichází modlitba. Každý den je ale trochu jiný podle toho, co se zrovna řeší. Musí se vyřídit agenda, korespondence, záležitosti spojené s úřadem. Málo platné, nejen státní správa, ale i církev je zavalena administrativou. Odpoledne vyučuji náboženství, pak absolvuji různá setkání, například s lidmi, kteří žádají o křest, o svatbu či s těmi, co chystají poslední rozloučení. Večer jsou zpravidla mše, dále setkání modlitebních společenství, pastorační rady, kde se řeší věci, které je třeba probrat v souvislosti s životem farnosti. Je to poměrně široká škála činností.  Máte nějaké vlastnosti, na které nejste moc pyšný? Určitě jsou. Jsem poměrně dost netrpělivý, a to není dobře. Někdy bych chtěl mít věci hned hotové. Jsem tady v Trutnově krátce, tak jsem byl na začátku trochu nervózní, protože jsem neznal lidi a nevěděl jsem, na koho se mám obrátit. Vadí mi, že vše hned nejde, jak bych si představoval. Mám také rád, když mají věci nějaký řád. Když ho nemají, jsem z toho nesvůj. Jsem prostě jako každý jiný člověk. V Trutnově jste krátce. Jak vás zdejší věřící přijali? Velice hezky, a to mě moc potěšilo. Jsou v tom očekávání a zvědavost. Myslím si ale, že se lidi těší a že jim můžu přinést něco nového. Jak na vás působí podkrkonošská metropole? Příjemně. Je to poměrně velké město, ale zároveň není tak rušné, jako Hradec Králové nebo Pardubice. Vracíte se do míst, kde jste sloužil? Vysloveně cíleně ne. Ale, když se naskytne příležitost tam něco vyřizovat, tak se většinou s někým setkám. Nestýská se vám po rodném východním Slovensku? Někdy mě nostalgie přepadne. Mám Slovensko a rodný kraj rád. Co dělá ve volném čase kněz Ján Kubis? Jaké máte koníčky, co vás baví a zajímá? Máme společenství kněžích. Jednou za měsíc se stýkáme a bavíme se o věcech, které prožíváme. Když mám volno, jdu se někam projít, nebo si něco přečtu či relaxují tím, že si pustím nějaký film. JÁN KUBIS narozen 18. listopadu 1975 v Humenném na Slovensku pochází z města Medzilaborce vystudoval gymnázium absolvoval Kněžský seminář v Košicích v roce 2000 přišel do České republiky vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK v Praze v roce 2002 byl vysvěcen na kněze tři roky byl kaplanem a farním vikářem  v České Třebové dvanáct let byl knězem v Dolním Dobrouči nyní je knězem v Trutnově, kde také  žije   Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek    

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« červenec »
  Po Út St Čt So Ne
27 1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 00:00 - 31. 07. 2019, 00:00
Benefiční... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 7. 07. 2019, 18:00
Svatojánská... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 1. 07. 2019, 23:59
2 3 OBSCENE EXTREME (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 7. 07. 2019, 00:00
DÍLNIČKY PRO DĚTI (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 31. 08. 2019, 00:00
TRUTNOVSKÉ... (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 30. 08. 2019, 00:00
4 5 6 7
28 8 08. 07. 2019 (Akce)
8. 07. 2019, 07:44 - 8. 07. 2019, 23:59
9 09. 07. 2019 (Akce)
9. 07. 2019, 07:45 - 9. 07. 2019, 23:59
10 10. 07. 2019 (Akce)
10. 07. 2019, 09:21 - 10. 07. 2019, 23:59
11 12 13 ČESKO ZPÍVÁ JINAK... (Akce třetích stran)
13. 07. 2019, 00:00 - 13. 07. 2019, 00:00
14 TRUTNOVSKÝ... (Akce třetích stran)
14. 07. 2019, 00:00 - 28. 07. 2019, 00:00
29 15 16 17 18 19 20 DEN KRKONOŠSKÝCH... (Akce třetích stran)
20. 07. 2019, 00:00 - 20. 07. 2019, 23:59
21
30 22 23 24 IRENA FRIESS... (Akce třetích stran)
24. 07. 2019, 00:00 - 27. 08. 2019, 00:00
25 26 27 28
31 29 30 31        

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg