Cesta zvukaře: Od motání kabelů až na O2 vrchol

Radku, startovací otázka. Nemáš za ta léta za mixem problémy se sluchem? Ze zvučení jsem paradoxně problémy se sluchem nikdy neměl. Poslední roky se snažím sluch chránit a už v hluku netrávím tolik času, kolik jsem trávil, když jsem jezdil jako zvukař po festivalech a byl jsem v tom opravdu od deseti dopoledne do tří do noci. Dnes už je to tak hodinka dvě, kdy zvučím svoji kapelu nebo nějaké jiné a zbytek času si uši chráním špunty. Takže to není tak hrozné, co to bývalo.A jak hrozné to bývalo? Toho hluku bylo vždycky hrozně moc a samozřejmě dřív, jak byl člověk mladý, tak na nějakou ochranu sluchu kašlal. A vlastně ho bavilo v tom hluku být. Když jsem pak zvučil pět, šest, sedm kapel ne-li víc, tak samozřejmě se špunty nejde zvučit. Vzhledem k tvé práci, navštěvuješ nějaké pravidelné prohlídky v ORL ordinaci? Ne, vůbec. Popravdě na ušní jsem šel jednou v životě, a to před dvěma roky, kdy jsem se vrátil z dovolené, kde mi natekla voda do ucha. Dostal jsem zánět a pak jsem ho měl čtrnáct dní zalehlé, načež mě doktoři podrobili testování a zjistili, že slyším pořád výborně. Trošku jsem to nechápal, když vezmu v potaz, co všechno a jak nahlas jsem už v životě slyšel. Asi jsi byl rád, že se z toho zánětu nevyklubal větší problém, co? Byl jsem z toho trošku zoufalý. Bál jsem se, aby mi to nezůstalo, protože probudit se s tím, že slyším jen na pravé ucho, bylo nepříjemné. Pár koncertů, které jsem poté zvučil, jsem dělal spíše na odhad. Ale teď už je to v pořádku. Takže jaký máš sluch? Vytříbený. Potřebuje mít zvukař cit pro hudbu? Kdysi dávno jsem řekl jednu větu, že nejlepší zvukaři jsou muzikanti, což všeobecně podle mého názoru platí. Já jsem taky bývalý muzikant a mám hudbu rád. A hlavně nemám oblíbenou hudbu. Líbí se mi všechno, co je dobrý. Nemám tak problém zvučit dechovku, symfonický orchestr nebo dělat metalovou akci. Sám často jezdím s rockovými a metalovými kapelami a zároveň zvučím orchestry. Je to různorodá práce. Na druhou stranu, sluch mám vytříbený tak, že všude všechno slyším a spoustu akcí, kde jsem jako návštěvník, si nedovedu užít. Klasická profesní deformace? Je tam. Nedovedu se soustředit na běžné věci jako normální lidé, protože chtě nechtě poslouchám ty šumy a ruchy. Chodit na různé kulturní akce, plesy a podobně je pro mě docela náročné. Co je pro začínajícího zvukaře nejtěžším oříškem? Rozhodnout se to dělat. A dělat to proto, že chci, a ne že za tím vidím peníze. Je to běh na dlouhou trať. Když to chceš dělat dobře, musíš tomu na začátku obětovat čas, který ti nikdy nikdo nezaplatí. Takže nejtěžší je u toho vydržet a prokousat se těmi nejhoršími pracemi, jako jsou motání zablácených kabelů venku, moc nespat, trávit dny a noci na cestách. Je to opravdu obrovská dřina, kterou si mnohdy lidi vůbec neumí představit. Stát za pultem a kroutit čudlíkama je ta pomyslná třešnička na dortu, ke které se člověk musí prokousat. Začínal jsi stejně? Ano, takhle jsem začínal v Trutnově. Když ještě fungoval New End, učil jsem se tam na prvních akcích a tehdy jakožto nejmladší sedmnáctiletý kluk ve firmě jsem balil stojánky, zablácené, pošlapané, pivem polité kabely. Prostě všechny takové ty nejodpornější věci, které si člověk dovede představit. Fakt jsem si to vyšlapal úplně od začátku. Až na vrchol? Dá se říct, že na ten můj vytyčený ano. Jaký? Tehdá jako malej kluk jsem jezdil na kole koukat, jak se staví scéna a technika na trutnovský Open air a vždycky si přál v tom žlutým přístřešku stát a zvučit. A nikdy bych si nemyslel, že tam taky opravdu budu. Že písničky, které jsem kdysi hrál na kytaru a zpíval jako třeba Nad stádem koní nebo Chci zas v tobě spát budu někdy moct zvučit v jejich originále. Že budu zvučit v O2 areně, na velkých festivalech a stadionech a budu se znát a pracovat s lidmi, které jsem dříve obdivoval. Jaké to je zvučit takhle velké a důležité akce? Je to skvělý pocit, radost a obrovská zodpovědnost. Máš kolem sebe několik desítek tisíc lidí, co zaplatili velké vstupné, hromady techniků, co pracovali několik dní na nachystání akce a ty to máš pod rukama a nesmíš to zkazit, aby z toho všichni měli ten zážitek, kvůli kterému přišli. Stává se, že se něco pokazí? No jasně že jo J  Stejně jako u malých akcí, tak i u velkých se může technika rozhodnout stávkovat. Stejně tak muzikanti se občas mohou splést a stejně tak i zvukaři a osvětlovači jsou jen lidi. Jen se ty problémy řeší tak, aby nikdo nic nepoznal a koncert to narušilo co nejmíň. Zároveň na velkých akcích je spousta věcí back-upovaná, např. pulty, bezdrátové mikrofony atd. Co si jako zvukař zpětně promítáš? Stejně jako se můžou splést muzikanti a zahrát třeba špatný akord, tak se může splést i zvukař. Někde zapomeneš nějaký efekt nebo vytáhnout nějaký zvuk, který má někde zaznít, ale jinak je potlačený. Opravdu ty písničky musíš znát úplně z paměti, aby sis byl stoprocentně jistý v poměrech těch daných nástrojů. V dnešní době všechny kapely mají spoustu podehrávek, různé zvuky, které v té muzice hrají větší či menší roli. A v každé písničce jinou. Tohle musíš hlídat. Hmm, teď pro mě práce zvukaře dostává úplně jiný rozměr. Není to o tom postavit se za pult, položit na něj ruce a sem tam něco udělat. U takto velkých akcí fakt hodinu a půl až dvě nonstop jedeš, že nemáš šanci se soustředit na cokoliv jiného. Není to tak, že by sis zapálil cigaretu a dal pivko a čekal, až to dohraje, jak mají lidé vrytý do paměti obraz takového toho typického zvukaře. Co vše se dá s mixážním pultem dělat, kouzlit, zachraňovat? Existuje krásná anglická fráze - Shit in, Shit out, která v přeneseném slova smyslu říká, že pokud jde do pultu, co není dobré, tak z toho vlastně nic lepšího nevyleze. (smích) Pokud je špatná kapela na pódiu, tak pult s tím neudělá zázraky. Zvukař to sice může nějakým způsobem vylepšit, resp. vylepší zvuk, ale ne um. Není to studiová práce. Nezlepší to tak, aby to bylo skoro dokonalé, což je schopný udělat zvukař ve studiu. Ano, velké pulty mají více možností editace zvuku, zvládnou obsloužit více kanálů, třikrát čtyřikrát větší množství „mikrofónů“ na pódiu. To je ten zásadní rozdíl, že se to lépe ovládá. Ale neumějí zázraky. Zatím. Jak vnímáš to, když poznáš, že kapela je špatná a musíš to tam odpracovat? Dělá se to samozřejmě špatně. Zvukař je strašně nedoceněné povolání, protože devadesát procent lidí v Čechách jsou „zvukaři“. Všichni by to udělali líp než ty a všichni tomu rozumí. Koncerty jsou ale strašně subjektivní věc, protože každý slyšíme jinak. Každý má tendenci ti radit, protože myslí, že tam chybí basa, tam kytara, že ten zpěv není slyšet. Když to zní blbě, může za to zvukař. Nikdo ale neřeší to, že ta kapela sama o sobě nazvučit třeba nejde. V poslední době jsem ale zvučení takovýchto kapel hodně omezil, takže většinou jezdím s kapelami, které jsou buď dobré, anebo u kterých má zvukař absolutní důvěru. Jako máš třeba ty u svojí domovské kapely Limetall? (Bývalá legendární heavymetalová skupina Citron - pozn. red.) Ano, tam mám, co se týká zvuku, absolutní slovo. Můžu řešit nastavení všech nástrojů, aparátů a kapela se ani se mnou nedohaduje a bere to tak, že to tak musí být. Jde nám všem o stejnou věc – aby to dobře hrálo a dobře se to poslouchalo. U profesionálních skupin to tak bývá, zatímco u amatérských, které nemají svého zvukaře, nebo ho neposlouchají, je ten výsledek nejistý. U nás je prostě zvukař jeden ze členů kapely. Co je pro zvukaře na jeho pracovišti největší horor? Nejstrašnější chvíle jsou ty, kdy se stane něco na pódiu, ty za to nemůžeš a teď se na tebe otočí x tisíc lidí stylem jakože „co to tam sakra děláš?? Ty nevidíš a neslyšíš, že to nefunguje???“ Jasně, že to vím a slyším a většinou to vím o trochu dřív, než si to uvědomí lidi, ale z místa kde stojím s tím fakt na podiu nic neudělám. Jediné co můžu, je se schovat, aby mě tam nikdo neviděl a čekat, až to na podiu technici vyřeší sami (smích). Je úplně jedno, jestli vypadne elektřina nebo zpěv hlavního zpěváka, ty nemáš šanci nic udělat. V dnešní době je na pódiu spoustu bezdrátových přístrojů a čím víc se to pásmo zahltí, tak tím víc to vypadává. Zpěvák přestane zpívat a ty jen čekáš, až to na pódiu někdo vyřeší. Jak funguje spolupráce na velkém koncertě? Za vším je samozřejmě obrovský tým lidí. Každý muzikant má svého technika. Je tam hlavní zvukař, monitorový zvukař na pódiu, systémový inženýr, který se stará o nastavení zvuku v celé hale. To je chlapík, který dvě třetiny koncertu chodí po hale a bezdrátově srovnává každou část zvukového systému, aby to všude hrálo co nejpodobněji jako v režii. To je pro mě ten nejdůležitější člověk v týmu. Já můžu zvučit, jak nejlíp to jde, ale netuším co se děje třicet metrů přede mnou, padesát za mnou, anebo na stranách. Od toho tam je systémák. A já na něj jako zvukař musím mít absolutní spoleh. Zvučíš raději sám nebo v týmu? Hlavní zvukař stojí za pultem většinou sám, i když někdy bývají akce, kde se zvučí i ve více lidech. My jsme takhle dělali třeba Michala Hrůzu s filharmonií na hlavní scéně Colours of Ostrava. Já jsem zodpovídal a zvučil symfonický orchestr a zvukař Michala Hrůzy zvučil kapelu a hráli jsme to do sebe. Pokud však ti dva lidé nejsou stoprocentně sladění, je to pak trošku boj a přetlačovaná, čí zvuk jakoby vyhraje. Případně by se ta otázka dala pochopit i tak, že já díky bohu dělám u kapel pořád se stejnými lidmi, takže všechny postupy máme zajeté a tím si to strašně zjednodušujeme. Pořád se ale dá zlepšovat a okoukávat nové finty. Jaký hudební styl je na zvučení nejtěžší? Spíš bych na to odpověděl tak, že každý hudební styl se dá zkazit. Pokud jsem zarytý metalista a mám zvučit dechovku a dělám to s tím, že ji nesnáším, tak ji asi úplně dobře nemůžu nazvučit. Dá se říct, že pro mě je nejtěžší zvučení symfonického orchestru, případně orchestru s rockovou kapelou. To je oříšek, jelikož rocková kapela na pódiu je obvykle celkem hlasitá, zatímco symfonický orchestr v tichých pasážích moc ne a ty jeho mikrofony snímají hluk kapely. Je to vždy zábava. Takových koncertů jsem zažil relativně dost. Zažil jsi umělce nebo akci, která byla za nestandardních podmínek? Že třeba přijedeš na festival a oni ti řeknou, že nemůžeš zvučit a musíš si to nazvučit na sluchátka. Že zvučíš kapelu a řeknou ti, že polovina přijede až naostro na koncert a pak se to dotáhne. Nebo že kapela před tebou přetáhne a ty nemáš na zkoušku ani chvilku a rovnou na ostro? Jednou za mnou přišel Ivan Mládek s Banjo Bandem a povídali: Vy jste profíci, my jsme profíci, tak nebudeme zvučit a budeme rovnou hrát. Zajímavé určitě bylo i zvučení kapely, která hrála na střeše divadla a já jsem stál s aparátem o tři patra níže, takže jsem na ni ani neviděl. To bylo moc příjemné. (smích) Jednou jsme měli třeba režii na pontonu na řece, takže jsem byl celej den na vlnách. Když jsi třeba na nějaké VIP akci, zvukař samozřejmě překáží, tak tě někam uklidí, strčí tě pod schody a odtud koukáš dírou mezi nima. Pak se ti tam postaví lidi, takže koukáš a posloucháš dírou mezi schodama a nohama a pak už jich tam stojí tolik, že ani neslyšíš a ani nekoukáš. To jsou prostě takové ty nestandardní situace, které k tomu prostě občas patří. Co všechno vlastně děláš za práci? Sedím samozřejmě na více židlích, abych se z toho nezbláznil a zároveň mě ta práce pořád bavila. Nechci být stoprocentně jen divadelní zvukař, koncertní zvukař atd. Takže krom práce v UFFU, která je už sama o sobě zajímavá a různorodá jezdím s kapelama, dělám technickou produkci na koncertech a snažím se si pomaličku rozjíždět vlastní firmičku a zajišťovat akce. Zároveň se snažím, aby každá židle, na které sedím, měla přínos pro ty ostatní a mohli jsme všechny akce dělat tak dobře, jako je děláme. Jaká byla ta tvoje cesta ke zvukařině? Můj hudební život začal v roce 1998 jednou nalezenou kytarou v příkopě kdesi na Moravě. Začal jsem na ni brnkat a později chodit do základní umělecké školy. Potom jsem hrál na kytaru sám a časem jsem začal vést kroužky. Hrál jsem ve školní kapele a samozřejmě jsem k té technice vždycky inklinoval a bavila mě. Jezdil jsem se koukat, když se stavěla technika na Open Air Festivalu, tehdy před těmi 15 lety. Když byly první koncerty hudebního léta, díval jsem se, jak se staví aparát. Jednou v kině na přednášce jsem potkal Pepu Němce, našeho kolegu, poprvé jsem se podíval do promítárny. On mě potom vzal do režie v Národním domě a následně jsem se dostal do trutnovské firmy, kde jsem začínal a všechno se učil. Později jsem se na nějaký čas stal hlavním zvukařem. Potom jsem začal jezdit pro pardubickou firmu, pražskou, ostravskou a rozjelo se to ve větším a do toho všeho ještě přišla nabídka od Uffa. Nejdřív jsem ji úspěšně odmítl, protože jsem měl úplně jiné plány, rozhodoval jsem se, jestli chci jít do Prahy nebo zůstat v Trutnově. Nakonec se mi to rozleželo v hlavě a vzal jsem to. Já mám Trutnov rád, a tak si říkám, že je dobré být u toho všeho, co se tady děje. A na to, jak jsme malé město, tak se tady toho děje opravdu moc. Nesrovnatelně s jinými městy. Úžasné věci. Važme si toho, co tu máme a co se tu pro nás všechny děje. Jaké akce máš letos za sebou a na co se můžeme v příštích měsících těšit? Dělo se toho opravdu hodně. V Uffu máme za sebou další ročník Cirkuffu, teď přes léto pokračují koncerty hudebního léta a promítání letního kina. S Vivaldiannem máme za sebou česko-slovenské turné a koncerty v Izraeli a Saudské Arábii. S Limetallem pro změnu koncerty před skupinou Kabát v rámci jejich turné. Určitě bych rád pozval na tři nejbližší akce, které mě mimo koncertů s Limetallem čekají. Na Bojišti proběhne první ročník Artukus festivalu, V Poděbradech další ročník festivalu Soundtrack s projekcemi a filmovými melodiemi a na konci prázdnin nás čeká další trutnovský jarmark. Rozhovor jsme začali takovou otázkou na zdraví, tak ho i tak zakončíme. Jak to máš se spánkem? Já spím dobře a hodně, když můžu. Většinou žiju večerní život. Můj den se snažím začínat kolem desáté hodiny, někdy plus mínus hodinka podle toho, jak jsem unavený. Většinou nesnídám, spíš obědvám. Poslední jídlo mám kolem půlnoci a končím kolem třetí čtvrté ranní, kdy chodím spát. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« srpen »
  Po Út St Čt So Ne
31       1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 08. 2019, 00:00 - 31. 08. 2019, 00:00
2 3 4
32 5 6 7 8 9 10 11
33 12 13 14 15 16 SVĚT KVĚTIN (Akce třetích stran)
16. 08. 2019, 00:00 - 17. 08. 2019, 00:00
DEN OTEVŘENÝCH... (Akce třetích stran)
16. 08. 2019, 10:00 - 16. 08. 2019, 16:00
17 18
34 19 DANCE FESTIVAL... (Akce třetích stran)
19. 08. 2019, 00:00 - 23. 08. 2019, 00:00
20 21 22 ARTU KUS FESTIVAL (Akce třetích stran)
22. 08. 2019, 00:00 - 25. 08. 2019, 00:00
23 ZÁVĚREČNÉ... (Akce třetích stran)
23. 08. 2019, 18:00 - 23. 08. 2019, 23:59
24 25
35 26 27 28 29 30 31  

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg