Marek Ztracený si dá rád pivo po jídle. Velký pivař ale nejsem, říká

Marku, ty jako známá osobnost již brzy podpoříš projekt Krkonošská pivní stezka. Staneš se jakýmsi průvodcem. Jaký máš vztah k pivu?Víceméně pozitivní, i když velký pivař nejsem. Můj táta má pivo rád a já jsem vyrostl v tom, že každý chlap si musí před spaním dát alespoň dvě tři malý. Táta to dodržuje už 55 let, někdy i s dvojnásobnou dávkou. Já si rád dám pivo po jídle, ale v poslední době jsem od toho ustoupil a pivo vyměnil za víno. Mám takové chuťové vlny, takže se zase možná brzy vrátím k pivu.Cílem je video, které představí pivovary právě z této unikátní stezky. Jaká bude tvoje role?V úvodu musím říct, že se mi tento nápad velmi líbí, a proto jsem na spolupráci kývnul. Zdá se mi to takový chlapský, dobrodružný, projít si hory, lesy a občerstvit se při tom lokálním pivem z minipivovarů, navíc přímo na nejvyšších českých horách. Já budu takovým poutníkem s kytarou, který si tu Krkonošskou pivní stezku prostě naostro projde, ochutná ta piva, poklábosí se sládky, a k tomu si třeba i zazpíváme… A na výsledek se moc těším. Ty jsi ze Šumavy, za zády máš jiné kopce. Jaký máš tedy vztah k českým nejvyšším horám?Pro mě jako rodilého Šumaváka nejsou hezčí hory než ty naše, ale pravda je, že jsem třeba nebyl na Sněžce. Ostuda co? Ale teď jsem se do Krkonoš dostal víc, měli jsme koncert v ledáriu na Svatém Petru a zjistil jsem, že to zázemí, které Krkonoše nabízí, je mimořádně kvalitní. Strašně rád poznávám nová místa a nové lidi, takže se může stát, že se do Krkonoš budu vracet teď častěji.  Když jsme u hor, ty rád lyžuješ. Jaké další sportovní aktivity děláš? Lyžování mám moc rád. Teď se hodně se synem věnujeme hokeji, hraje za Klatovy, to je základna Plzně. A zjistil jsem, že mi je nejlépe na ledě, když si tam s malým jen tak blbneme, to je teď můj nejoblíbenější oddychový čas. Od sportu k citlivějšímu tématu, a to k alkoholu. Povídali jsme si o pivu, vínu. Někteří umělci tomu propadnou víc. Ovládl tě někdy jako úspěšného muzikanta tento démon? Jo, měl jsem náročnější období, na začátku kariéry, a to to už bylo na hraně. Cítil jsem, že už nerozhoduji sám za sebe s čistou hlavou. Naštěstí je to už za mnou a já si to jasně srovnal. Nejlepší je asi zlatá střední cesta. Nepít extrémně moc nebo zase třeba vůbec. Teď jsem měl takový období, kdy jsem 63 dní neměl ani kapku alkoholu. Je zvláštní, že člověk pak jakoby ztratí kontakt s některými lidmi, a zároveň jsem ke konci cítil, jako bych trochu přestal žít. Byl jsem přehnaně rozumnej, a co se týče skládání, moc se mi nedařilo. Tím nechci říct, že kreativní duch je v kalení, ale ta sklenička tě příjemně rozptýlí a pak to jde samo. Navíc mám rád, když se na pár hodin zapomenu ve vinárně a s přáteli si příjemně popovídáme. Takže když jsem si po těch 63 dnech dal pár skleniček, hned jsem složil dvě písničky. Je to pár měsíců zpátky, co jsi dostal zlatou desku za tvé poslední album Vlastní svět. Jak bys teď charakterizoval svůj svět? Vypadáš spokojeně... Ano, jsem. Našel jsem rovnováhu, o které jsme se bavili. Přišla ve chvíli, kdy se narodil můj syn, který slavil 8 let. Uvědomil jsem si životní priority, začal jsem dělat vše přirozeně tak, jak cítím. Přestal jsem lehce vnímat show business, ty různé mechanismy, lidi, tlak, manažery… A začal jsem si to užívat. Je to velká zábava. Zmínil jsi některé mechanismy… Co tě na tvé práci nejvíce štve? Já jsem velký puntičkář, vše musím mít do detailu, tak si spoustu věcí manažeruji sám. Lidi si na to zvykli a mě to začalo štvát, protože je to časově extrémně náročné. Ze všeho nejvíc miluji tu hodinu, kdy jsem na pódiu a hraju svý písně, to je ta odměna a čirá radost. Všechno okolo je dost oddřený, a to mně ubírá energii. Ty si plníš své sny a jeden z nich je koncert v O2 areně, největší české hale. Pojď nalákat naše čtenáře… Bude tu v únoru, 22. 2. 2020. To datum je náhodný, protože jsem to chtěl na své narozeniny 26. 2., ale to nebyla sobota. A je to můj velký sen, protože já jsem začal s muzikou, když mi můj táta pustil VHS kazetu s koncertem kapely Queen. Už tehdy, v šesti letech, jsem skákal před televizí a hrál si na to, že jsem zpěvák, co má koncert v hokejové hale. Takže se nejedná o žádné ego vystoupení, ale čistě o splnění snu, který mě provází už od malička. Navíc mi to dává obrovskou dávku energie. Bude tam spousta zajímavých hostů a dalších překvapení. Ve Fóru Karlín nečekaně přišel Karel Gott, bylo to moc dojemné, a podobných nečekaných okamžiků bych rád docílil i v O2 areně. Zmínil jsi Karla Gotta. Tys napsal píseň nejenom pro božského Karla, ale i například pro Hanku Zagorovou. Pro koho dalšího skládáš? Bylo toho víc, napsal jsem text pro Martu Jandovou, Janka Ledeckého a teď jsem dodělal hned tři písně pro Lucii Bílou, což je úžasná spolupráce, protože ten její hlas má rozsah snad tisíc oktáv. Tam ani nemusíš řešit tóninu, tam se vždy trefíš. Zajímavé je, že jsem nikdy nechtěl psát písně pro někoho jiného, ale pak jsem se v tom našel, protože za sebe mohu zpívat jen o některých svých tématech, ale zde mohu použít jiná slovní spojení, fráze, jsou to zkušenější interpreti. Obecně otevírám pro mě neznámé textové zdroje a moc mě to inspiruje. Jak ses vůbec dostal ke Karlu Gottovi? To bylo přes jednoho kamaráda. Něco s ním točil a Karel si stěžoval, že už nejsou kvalitní tvůrci písní. A tak ho napadlo, abych něco pro něj napsal. A protože jsem pokorný, vůbec jsem si nedokázal představit, že bych psal pro tak významnou osobnost. Ale pak mi to nedalo, začal jsem pátrat po Karlově životě, u nás na Šumavě jsem začal plodit první verše, demo verzi jsem nahrál a přes tři lidi poslal Karlovi. Hned druhý den volal samotný mistr, pozval mě k sobě a řekl, že na takovou píseň čekal. Bylo to jako v nějaké hudební pohádce. Jaká je s ním spolupráce? Je to profesionál. Vždy ví, co má říct, co se sluší a patří. Měl bystré poznámky k textu, tak jsme to lehce upravili a myslím, že to dopadlo dobře. A hlavně, udělal jsem z Karla nejúspěšnějšího a nejstaršího youtubera na světě. Ve svých 80 letech slaví na této písni 5 milionů zhlédnutí. Ty jsi o sobě prohlásil, že jsi velký snílek. Jak to snáší tvé okolí, přítelkyně? Musela si zvyknout. Ale máš pravdu, já jsem věčný snílek. Jsem schopný se v hlavě dostat do jakýchkoli situací. Moji rodiče mě v tomhle hrozně podporovali. Říkali „sni, představuj si, vymýšlej“. Ať se moje sny mohly zdát jako naivní a přehnané, vždy mě podpořili a řekli „tohle dokážeš!“, nebo když se nedařilo, říkali „neboj, to přijde“. Nikdy se nestalo, že by řekli „hele, je to blbost, dělej něco pořádnýho, v Německu berou do fabriky na pás“. Takže mě baví si ulítávat, a to mě naplňuje. Sice občas bolí ten náraz s realitou, ale takovej je život… Petr Ticháček redakce@trutnovinky.cz foto: Petr Ticháček, archiv Marka Ztraceného

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« srpen »
  Po Út St Čt So Ne
31       1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 08. 2019, 00:00 - 31. 08. 2019, 00:00
2 3 4
32 5 6 7 8 9 10 11
33 12 13 14 15 16 SVĚT KVĚTIN (Akce třetích stran)
16. 08. 2019, 00:00 - 17. 08. 2019, 00:00
DEN OTEVŘENÝCH... (Akce třetích stran)
16. 08. 2019, 10:00 - 16. 08. 2019, 16:00
17 18
34 19 DANCE FESTIVAL... (Akce třetích stran)
19. 08. 2019, 00:00 - 23. 08. 2019, 00:00
20 21 22 ARTU KUS FESTIVAL (Akce třetích stran)
22. 08. 2019, 00:00 - 25. 08. 2019, 00:00
23 ZÁVĚREČNÉ... (Akce třetích stran)
23. 08. 2019, 18:00 - 23. 08. 2019, 23:59
24 25
35 26 27 28 29 30 31  

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg