Podzemí Stachelbergu je nejsilnější stránkou, proč k nám lidé jezdí

Jak často býváte pod zemí? Teď už jsou to takové nárazovky. Někdy jsem tam každý den a někdy tam třeba čtrnáct dní nejsem. Občas je potřeba udělat průvodce, tak dělám průvodcovskou činnost, i když dnes už na to z větší části máme zaměstnance. Ale bylo období, kdy jsem dole trávil prakticky každý víkend, což se dělo hlavně v době, kdy jsme podzemí otevírali. Přelom roku 2000 a 2001. To se nám i díky souhře náhod podařilo vypustit část podzemní vody, tak jsme chodili dělat každý víkend. Od osmi ráno třeba do tří do noci. Vždy jsme si stanovili nějaké cíle, někdy byly hodně vysoké, ale zase musím zaklepat, že to, co jsme si řekli, tak jsme udělali. Bylo to sice období, kdy jsme trpěli nedostatkem financí, ale na druhou stranu jsme byli tak aktivní, že jsme to díky velkému zapálení zvládali vlastní silami. Vyvolávalo to ve vás nějaké zvláštní pocity, když jste sestupovali dolů? Adrenalin? Ano, tenkrát to bylo hodně o adrenalinu. Dolů jsme chodili už v roce 1994, kdy tam ale byla spousta vody. Byla to taková průzkumná činnost. Nikdo z nás nevěděl, jak to tam vypadá. Neexistovaly žádné pořádné plány. Jak byla výstavba v roce 1938 ukončena, tak to tam zůstalo. Vylámané chodby a sály, plné shnilého dřeva a do třetiny zaplavené vodou. Schodišťová výtahová šachta byla bez zábradlí - 34 metrů, a to jsme chodili. Báli jste se? Báli jsme se. Člověk se musí bát, protože jakmile by se bát přestal, hrozilo by, že by se něco mohlo stát. Báli jsme se, ale dolů jsme chodili. To byl jeden z největších adrenalinů, protože jsme opravdu nevěděli, když někam šlápneme, jestli pod námi nebude nějaká jímka, šachta či něco jiného. Kolikrát jsme se nahoru vraceli totálně unavení, mokří, zmrzlí, protože ta voda měla přeci jen nějakých sedm stupňů. Ale zároveň jsme se vraceli s takovým pocitem zadostiučinění. Co vás vlastně přivedlo na Stachelberg? Vždycky mě zajímala historie. Zajímal jsem se o piloty RAF, sbíral jsem si o nich spoustu informací. Ale jen tak, že jsem o nich četl v knihách, které se po roce 1990 vydávaly. Jinak pro mě v té době byli strašně nedosažitelní, zatímco ten Stachelberg jsem měl blízko a mohl jsem si na tu historii sáhnout. Možná i proto jsem od pilotů přešel k bunkrařině. I když já jsem vlastně do té doby o bunkrech nic nevěděl. Vzpomenete si na váš první kontakt s bunkry? Úplně přesně to vidím. V červenci 1994, kdy jsem na Stachelbergu poprvé vystoupil z autobusu a šel jsem na schůzku s tehdejším předsedou sdružení Fortis Mirkem Žemličkou. On shodou okolností tím autobusem jel, neznal jsem ho, venku si mě odchytl a odvedl ke kolegům, kteří mě začali směřovat a dávat informace. Líbilo se mi to a četl jsem spoustu knížek. Začal jsem Otou Holubem - A věže mlčí. Pakliže existuje nějaká bunkrácká bible, tak je to tato kniha. Tak mě to nabudilo, že jsem u bunkrů zůstal. A nelituji dodnes. I když se tam člověk nadře a má s tím čím dál víc starostí, je to pro mě odpočinkové místo. Veškeré opravy a úpravy tvrze byly zahájeny už na začátku 90. let. Co považujete za nejzásadnější? Já bych zmínil spíš ještě to, co se odehrálo před rokem 1993, to považuji za zásadní zlom toho, proč na Stachelbergu dnes jsme. Bylo to rok 1987, kdy se rozhodlo, že se vyklidí objekt, kde dnes provozujeme expozici. Trvalo to tři roky. Až na jaře roku 1990 se mohlo říct, že polem působnosti nebudou bunkry, které jsou směrem ke Krkonošskému národnímu parku, o čemž se původně uvažovalo, ale že to bude hlavně tento jediný objekt nedokončené tvrze Stachelberg. To je podle mě takový největší zlom. A ten druhý už jsem zmínil, kdy se nám podařilo opravdu dostat do podzemí a začali jsme tam vyvíjet aktivity. Dnes je podzemí nejsilnější stránkou, proč k nám lidé jezdí. Proč? Tajemné prostory pod zemí, to dnes lidi asi nejvíce láká. Když se zeptáte návštěvníků, co si od nás odnášejí, tak informace o hloubce šachty 34 metrů a rozsáhlém podzemí. Když jim k tomu přidáme informaci, že tohle vybudovali naši dědové za nějakých jedenáct měsíců, tak lidem spadne čelist. Říkají si, jak je to možné, že to v roce 1938 byli schopni udělat, když dnes všechno tak trvá a tehdy nebyla ani taková mechanizace. To jsou ty zážitky z bunkrů, které lidé srovnávají se současností. Historie pro mnoho turistů jde úplně stranou, což nás mrzí, ale s tím asi nejsme schopni nic udělat. Mladí lidé k historii ztrácí vztah, a tak zájem o ni klesá. I když se snažíme, neopomíjíme to, ale víme, že to gró je úplně někde jinde. Jak jste začali zpřístupňovat podzemí? Začalo to tím, že se jednou stalo, že voda vytekla z podzemí a spáchala značné materiální škody na Babí. Tenkrát našim prvotním úkolem bylo, aby se to už neopakovalo. Rozebrali jsme závaly, které držely masu vody a tu jsme postupně vypouštěli. Díky tomu se nám rozšiřovaly možnosti toho zpřístupňování podzemí. Další efekt na to měl, ač pro nás negativní, zdejší kamenolom. Ten tady v roce 1948 otevřela československá armáda. Později ho udržovalo místní zemědělské družstvo, po revoluci ho koupil BAK a teď ho má firma Lom Babí. Těžební činnost způsobila, že došlo k prohloubení až do podzemních prostor, takže některé ty prostory jsou nenávratně ztracené. Na druhou stranu se díky těžbě vyčistily některé závaly, takže voda zase o malinko klesla a nám to otevřelo nové pole působnosti. Byla to taková souhra náhod. Jakým tempem pokračují práce v současné době? Práce pokračují prakticky neustále v celém areálu. Jeden čas jsme se věnovali hlavně podzemí a vršek jsme zanedbávali. Dnes se snažíme udržovat areál celý jak na povrchu, tak v okolí i podzemí. Snažíme se zpřístupňovat jak nové prostory, tak se provádějí opravy na tom, co jsme dělali třeba před patnácti lety, protože všechno má nějakou délku životnosti. Co všechno si lze dole projít? O Stachelbergu je známo, že to měla být největší tvrz naší republiky a pátá největší v rámci evropského kontinentu. Tři a půl kilometru chodeb a sálů, dvanáct objektů na povrchu, z nichž jedenáct mělo být spojeno rozsáhlým podzemím. Z těch 3,5 kilometru je tak pětina nenávratně zničena činností kamenolomu. Další pětina je od nás odtržená a nedostupná, protože ji odděluje kamenolom, který je uprostřed. Zbývající tři pětiny jsou sice dostupné, ale těch 80 let nečinnosti se někde projevilo tak, že na některých místech jsou mohutné spadlé bloky kamene a tato místa slouží spíše pro náš průzkum, nikoliv už pro veřejnost. Suma sumárum, dnes máme otevřenou pětinu podzemí, to znamená nějakých 750 metrů. Do budoucna jsme schopni otevřít ještě další pětinu, takže ten potenciál rozvoje tam je. Už i víme, jak by to mohlo fungovat, všechno máme v hlavách, teď to jen skloubit a sehnat peníze. Stachelberg má potenciál být vyhledávaný místem, aby když lidé pojedou do Krkonoš, se tu automaticky zastavovali. Takhle třeba dříve fungoval Dobrošov na Náchodsku. Prohlídka podzemních prostor probíhá pod vedením průvodce. Co se od něj návštěvníci dozvědí? Kompletní historii. Snažíme se, aby se lidé dozvěděli základní všeobecný přehled. Proč to vzniklo? Kdo to financoval? Kdo to stavěl? Jakou to má historii? Kdo to bránil? Je pravda, že když přednášíme i my nadšenci, tak jsou prohlídky delší než 50 minut. To, když jsou třeba objednané skupiny, které na to mají víc času. Já i někteří kolegové se totiž pohybujeme na Stachelbergu přes dvacet let, a tak lidi zajímají různé příběhy, co jsme tady zažili. Největší odměna pak pro mě je, že se za námi lidé vrací. Jsou i tací, kteří se vrátí třikrát, pětkrát za rok. Jaký zájem má veřejnost o pevnost? Velký, což potvrzují čísla. Loni to bylo 22 500 platících návštěvníků. Samozřejmě ještě nejsme na takové úrovni, jako byl třeba Dobrošov s 60 tisíci návštěvníky za rok, ale my to stejně nejsme schopni zvládnout. Na jednu stranu je to pořád koníček, i když já už tvrdím, že vyrostl do pořádného koně, respektive povinností. Být předseda tohoto spolku je už taková malá funkce ředitele. Naše paní účetní, která nás má už dlouho, říká, že už nejsme spolek, ale regulérní firma. V letní sezoně zaměstnáváme i tři desítky lidí a otevírací doba je čím dál tím delší. Když jsme začínali, tak jsme byli na nějakých 50 otevíracích dnech, dnes je to 120 až 130 dní. Když se podíváme na letošní novinky, chystáte se z podzemí vybudovat nouzový východ… Půjde o napojení stávající trasy na nouzový výlez a na povrchu vybudování nouzového výlezu. Dnes jediný vchod a zároveň východ z podzemí je otvor o rozměrech 100 x 80 centimetrů. Při současném množství lidí je to ještě zvládnutelné, i když se pomalu pohybujeme na hranici únosnosti. Kdyby se však dole někomu něco stalo, dostat člověka nahoru skrz ten vchod je možné, ale strašně by to trvalo. Nouzový východ tak bude sloužit hlavně pro tyto účely - možnost evakuovat lidi, dostat tam rychle záchranáře, hasiče, ale také i rozměrný materiál. Kdy bude východ hotový? Na podzim letošního roku. Podzemní prostory už se staví, ten povrchový výlez sice ještě ne, ale tam dodavatel předpokládá stavbu v horizontu nějakých čtyřech pěti měsíců. Na konci října by mohlo být hotovo a mohli bychom žádat o kolaudaci. Dále na internetu proběhla informace, že na základové desce nedokončeného srubu T-S 74 plánujete postavit moderní zákaznické centrum. Jak je to aktuální, nebo to je spíše sen? V tuto chvíli je to sen, který už je ale prakticky na papíře. Na napojení trasy na návštěvnické centrum už máme stavební povolení. Na povrchu je to trošku složitější. Ačkoliv se nám některé věci zdály, že by mohly být jednoduché, tak máme i své nepřátele. Nevěnujeme se totiž jen bunkru, ale z našeho pohledu je základ úspěchu mít i hezky upravené okolí, kde narážíme na komplikace. Hlavně je však potřeba doladit zásobování centra užitkovou vodou. Dnes už se nám ale možná začalo blýskat na lepší časy a zásobování budeme schopni zrealizovat. Jakmile dořešíme tuto otázku, tak půjdeme na úřad a požádáme o stavební povolení. A pak je otázka, kdy peníze seženeme. Četl jsem, že stavba bude stát třináct milionů. Myslím, že je to cena jen za podzemí, celkově se asi bavíme o dvaceti. Stavba bude specifická. Z architektonického hlediska, pokud se vše podaří, jak je to vymyšlené, objekt by pak mohl aspirovat minimálně ve východočeském regionu na stavbu roku. Stachelberg by se tím dostal úplně někam jinam. Jako bunkr z betonu? Představte si pohled na tělo bez svalů a kůže? To je vlastně kostra. A takhle mi to plánujeme udělat. To znamená, že chceme mít bunkr bez betonu. I když ten tam samozřejmě nějaký bude, protože bez něj to úplně nejde. Lidé ale jinak uvidí, co je běžně skryté pod betonem. Těch stovky tun železa. Uvidí třeba osazenou střílnu, která není zalitá betonem. Ze začátku se mi to zdálo jako šílený nápad, ale teď mu stále víc přicházím na chuť. Právě takovéto zajímavé věci dnes lidé vyhledávají, musíte upoutat jejich pozornost. Doufám, že se nám to podaří. Kde na to seženete peníze? Kdybychom to měli financovat ze svého, asi bychom na to byli schopni ušetřit, ale byla by to hodně dlouhá vize. Přes dotace to půjde dělat líp. Zažádáte o peníze na městě? Město Trutnov nám teď vyhovělo, že nám předfinancuje nouzový východ, který mu pak stoprocentně splatíme. Tak to bylo odsouhlasené loni v prosinci. Jinak nevím, jestli půjdeme žádat na město. Já popravdě ze strany města Trutnova nějakou větší podporu necítím. Možná náš bývalý kolega a nyní místostarosta Tomáš Eichler to vidí jinak, ale já na to mám také trošku jiný pohled. Jaké ještě máte plány v rámci obnovy tvrze do budoucna? Myslím, že tohle jsou hodně velké plány. V každém případě se ale chceme stále rozrůstat. Když to nepůjde pod zemí, tak nahoře. Letos chceme ukázat lidem, že výstavba opevnění neskončila v roce 1938, ale až někdy v šedesátých letech, protože i po 2. světové válce se mohutně stavěla opevnění. To mnoho lidí vůbec neví. Několik tisíc objektů. Sice ne v našem regionu, bylo to na Šumavě a jižní hranici státu, ale my tu ukázku chceme přenést k nám. Letos vybudujeme takové zodolněné palebné postavení bezzákluzového kanónu. Stát bude hned vedle rozhledny Eliška. Když tam dnes přijedete, už tam najdete vybetonované oko, kde by se do začátku prázdnin měl objevit zrestaurovaný kanón. Bude u něj umístěný panel, který tu dobu přiblíží návštěvníkovi. Od 1. července možná uvedeme do provozu ještě další novinku, jeden zrekonstruovaný podzemní bunkr, který je hned vedle rozhledny, ale s původním Stachelbergem nemá nic společného. Ten objekt se jmenuje UŽ-6, což je zkratka pro úkryt ženijní. Jeden můj kolega má rozsáhlou sbírku spojovací techniky, tak tam z ní vznikne expozice. Skrývá Stachelberg ještě nějaká tajemství? Určitě nevíme všechno. Dnes je to hlavně o fotografiích. Chybějí fotografie z některých částí z roku 1938, tak nevíme, jak to tady vypadalo. Myslím, že archivní informace nás ještě překvapí, takže se domnívám, že Stachelberg ještě nevydal všechna svá tajemství. Hlavně co se týká historie, nejen to, co vidíte na kopci. Pátráte v archivech? To je můj druhý největší koníček. Už deset let jezdím pravidelně jednou dvakrát do měsíce do Vojenského historického archivu v pražské Ruzyni, kde prohledávám archivní dokumenty. Můžu vám říct, že každou chvíli zjistím něco nového. Dnes ale nekoukám na ten holý beton, ale na lidi, protože za vším hledejte lidi. Před x lety jsem měl možnost potkat člověka, podat si s ním ruku, co dělal podzemí Stachelbergu. Vyprávěl a mám od něj vzpomínky, které bych v tuto chvíli nikde nesehnal. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek, Jan Bartoš

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« září »
  Po Út St Čt So Ne
35             1 TRUTNOVSKÝ JARMARK (Akce třetích stran)
1. 09. 2019, 00:00 - 1. 09. 2019, 00:00
Nabídka... (Akce třetích stran)
1. 09. 2019, 00:00 - 30. 09. 2019, 00:00
36 2 ROZHÝBEJME TRUTNOV (Akce třetích stran)
2. 09. 2019, 15:00 - 2. 09. 2019, 17:00
3 POVÍDÁLCI (Akce třetích stran)
3. 09. 2019, 09:00 - 3. 09. 2019, 23:59
LISTOVÁNÍ V... (Akce třetích stran)
3. 09. 2019, 20:30 - 3. 09. 2019, 23:59
4 MILAN KNÍŽÁK: 30... (Akce třetích stran)
4. 09. 2019, 00:00 - 8. 10. 2019, 00:00
5 6 EVA KEŠNEROVÁ:... (Akce třetích stran)
6. 09. 2019, 00:00 - 31. 10. 2019, 00:00
OTEVŘENÍ... (Akce třetích stran)
6. 09. 2019, 14:00 - 6. 09. 2019, 18:00
7 6. ROČNÍK... (Akce třetích stran)
7. 09. 2019, 00:00 - 7. 09. 2019, 23:59
DEN OTEVŘENÝCH... (Akce třetích stran)
7. 09. 2019, 09:30 - 7. 09. 2019, 18:00
8
37 9 10 KONFERENCE... (Akce třetích stran)
10. 09. 2019, 08:30 - 11. 09. 2019, 15:00
Konference... (Akce třetích stran)
10. 09. 2019, 09:30 - 11. 09. 2019, 17:00
11 12 VIKTOR FREŠO:... (Akce třetích stran)
12. 09. 2019, 00:00 - 19. 10. 2019, 00:00
13 DED V DOMĚ POD... (Akce třetích stran)
13. 09. 2019, 00:00 - 14. 09. 2019, 00:00
14 15 1. ROČNÍK... (Akce třetích stran)
15. 09. 2019, 08:50 - 15. 09. 2019, 23:59
38 16 KNÍŽKY PRO NEJMENŠÍ (Akce třetích stran)
16. 09. 2019, 09:00 - 16. 09. 2019, 11:00
LISTOVÁNÍ V... (Akce třetích stran)
16. 09. 2019, 19:00 - 16. 09. 2019, 23:59
17 NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ (Akce třetích stran)
17. 09. 2019, 00:00 - 17. 09. 2019, 00:00
DARUJ KREV (Akce třetích stran)
17. 09. 2019, 06:30 - 17. 09. 2019, 11:00
18 BEJVÁVALO DOBŘE (Akce třetích stran)
18. 09. 2019, 10:00 - 18. 09. 2019, 23:59
GREEN LIFE:... (Akce třetích stran)
18. 09. 2019, 18:30 - 18. 09. 2019, 23:59
19 DRÁČEK (Akce třetích stran)
19. 09. 2019, 16:00 - 19. 09. 2019, 23:59
20 KURZ TOČENÍ NA... (Akce třetích stran)
20. 09. 2019, 16:00 - 20. 09. 2019, 23:59
VÝSTAVA OBRAZŮ A... (Akce třetích stran)
20. 09. 2019, 17:00 - 20. 10. 2019, 17:00
21 TKANÍ NA... (Akce třetích stran)
21. 09. 2019, 09:30 - 21. 09. 2019, 23:59
SETKÁNÍ (Akce třetích stran)
21. 09. 2019, 18:00 - 21. 09. 2019, 23:59
22
39 23 RELATIVITA (Akce třetích stran)
23. 09. 2019, 00:00 - 23. 09. 2019, 00:00
AKADEMIE TŘETÍHO... (Akce třetích stran)
23. 09. 2019, 00:00 - 23. 09. 2019, 00:00
24 POZVÁNKA NA VÝSTAVU (Akce třetích stran)
24. 09. 2019, 00:00 - 6. 10. 2019, 00:00
PATAGONIE (Akce třetích stran)
24. 09. 2019, 17:00 - 24. 09. 2019, 23:59
25 26 27 28 29 MISS DIETRICH LITUJE (Akce třetích stran)
29. 09. 2019, 00:00 - 29. 09. 2019, 00:00
DRAKIÁDA (Akce třetích stran)
29. 09. 2019, 14:00 - 29. 09. 2019, 15:00
40 30 LADISLAV ZIBURA:... (Akce třetích stran)
30. 09. 2019, 00:00 - 30. 09. 2019, 00:00
           

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg