Strach má každý doktor, říká vrchlabský chirurg Radek Kebrle

Letošní zima je minulostí. Byl jste lyžovat?No samozřejmě. Musím se dostat na lyže. Týden jsem lyžoval v Itálii a potom i několik dní tady. Řekl bych, že letos to byla jedna z těch lepších zim, tedy co se sněhu týče.Lyžoval jste i na lanovce na Kněžickém vrchu, kterou provozuje váš otec?Samozřejmě, že tam také musím lyžovat. Ale přece jen, já jsem pokročilý lyžař a lanovka je spíš pro ty začínající. Ale vždy si tam dojdu na pár hodin zajezdit. Kolik vám bylo, když jste stál poprvé na lyžích, a kde to bylo?Byly mně nějaké tři nebo čtyři roky a bylo to na Klínovci, protože tehdy jsme bydleli v Kadani a za lyžováním jsme dojížděli právě tam. Kdy jste se přestěhovali do Vrchlabí?Bylo to v roce 1979. Já už se považuji za Vrchlabáka, i když zde nejsem křtěný. A tady jste už chodil do školy, že?No jasně, na základní školu na náměstí Míru. Tehdy to byla škola Zdeňka Nejedlého. Na ní jsem prošel lyžařskou sportovní třídou od pětky do osmičky a potom jsem pokračoval na gymnázium. V jednom z rozhovorů pro Vrchlabinky jsem se ptal moderátora Martina Veselovského, jestli se pamatuje, koho tehdy měl za třídního učitele. Zeptám se na to samé i vás.Ježišmarja, no samozřejmě, že si pamatuji svoji třídní učitelku, paní Hlaváčkovou. Kdybych si tohle nepamatoval, to by bylo špatně. Dosud se potkáváme a kdysi mě i oddávala. Po gymnáziu jste pak zamířil na medicínu do Prahy?Ano, přesně tak. Vaše sestra Lenka byla úspěšná československá reprezentantka ve sjezdovém lyžování. Co stálo za vaším rozhodnutím nebýt jako ona, ale věnovat se medicíně?Vlastně ani nevím, kde se ta medicína vzala. Vím jen, že jsem se k tomu rozhodl někdy ve třetím nebo ve čtvrtém ročníku gymnázia. Jistě, v té době jsem také nelyžoval úplně špatně. Ale bylo mně jasné, že pokud budu chtít dělat medicínu, nemohu kombinovat dvě věci najednou. Studium medicíny je časově náročné a lyžování v zimě taktéž a dělat to napůl, to by mě nebavilo. Závodil jste také?No jasně, samozřejmě. Od svých pěti do osmnácti let jsem závodil. Jezdil jsem na mistrovství republiky, občas i na nějaké mezinárodní závody. Ale nikdy jsem nebyl tak úspěšný, jako moje sestra. Jaká poté byla cesta čerstvě dospělého muže z malého města na vysokou školu?Vysoké školy tehdy byly jen ve velkých městech. Ale bylo to fakt hezké a zajímavé. Medicína mě zaměstnala. Proč jste si vybral právě medicínu? Cítil jste v sobě nějaké vnitřní pnutí nebo cosi, co lze nazvat touhou či vnímaným posláním?Už nevím, jestli to byla takováto motivace. Ale určitě je to nesmírně zajímavé zaměstnání. Hodně náročné, ale velmi kreativní. Abychom to nějak zasadili do časového kontextu, o jakých letech přesně hovoříme?Období let 1988 až 1995. V roce 1988 se ale konaly zimní olympijské hry v kanadském Calgary, po kterých vaše sestra na čas emigrovala. Neměl jste vy osobně kvůli tomu problémy? Tohle přece tehdejší režim neodpouštěl a mnohdy se mstil i dalším rodinným příslušníkům.Hry v Calgary byly v roce 1988 a to jsem byl ještě na gymnáziu a sestra emigrovala v létě 1989. To jsem byl už po prvním ročníku vysoké školy. Já jsem problémy už neměl, ale to spíš z důvodu, že systém už byl tak slabý, že už prostě nestihl zasáhnout. Ale vím, že tatínek byl na nějakých výsleších. To, že odešla, se provalilo někdy na konci srpna a následně za tři měsíce byla revoluce. Ale dá se předpokládat, že kdyby se tak stalo o rok nebo dva dříve, tak bych asi měl problémy a medicínu bych nedodělal. Což mně v tu chvíli nedocházelo. Předpokládám, že jste studoval všeobecné lékařství. Kdy u studentů medicíny dochází k onomu zásadnímu rozhodnutí, při němž si vyberou svoji specializaci?Kromě zubařiny můžete jít prakticky na cokoliv. V době, kdy já jsem v Praze studoval, byly zde ještě fakulty se zaměřením na dětské lékařství a na hygienu. A pak tu byla 1. lékařská fakulta, která byla takzvaně všeobecná. Ale co se týče specializace, myslím, že je pár lidí, kteří vědí, co chtějí dělat, a pak většina, která nějakou hrubou představu má, ale stejně nakonec skončí u něčeho úplně jiného. Vy jste tu představu měl?Já jsem ji měl úplně jinou. Mě bavila interna nebo imunologie, ale nakonec jsem skončil úplně někde jinde. Když jste byl čerstvě promovaný lékař, kde byla vaše první pracovní štace?Já jsem školu končil jako ženatý muž. Moje žena pochází z Frenštátu pod Radhoštěm a tehdy během posledních ročníků jsme zjišťovali, kde bychom mohli nastoupit. Já dostal místo na ortopedii v Novém Jičíně, tak jsem se přestěhoval na severní Moravu a čtyři roky jsem pracoval tam. Dělal jsem okresního ortopeda. Čím vším si musí čerstvý absolvent projít, než se z něj stane plnohodnotný lékař do té míry, že týdně například odoperuje deset pacientů?Pokud budete mít štěstí a dostanete se na dobré pracoviště, tak to může být rychle. Ale jinak to trvá poměrně dlouho. Existuje akutní a elektivní ortopedie. Akutní je to, co přijde neočekávaně, a elektivní je vše, co je plánováno. Většinou je to tak, že co je plánované, tak operuje lékař, který to plánoval. Takže pokud jste ortoped, je strašně těžké se dostat k operativě, pokud děláte jen plánovanou operativu. Pokud děláte i akutní případy, tak tam je ten přísun pacientů poněkud jiný. Já jsem se k tomu dostal poměrně brzy, asi jsem nebyl úplně nešikovný. Jaké má pocity člověk, který drží skalpel a poprvé řízne do živého?Je to velké napětí a všechny důsledky si asi v tu chvíli neuvědomíte. Ale začínáte, jste nadšený a je to právě to, kvůli čemu chirurgii děláte. Ale to, jak říznout, kde přitlačit a další věci, se teprve postupem času učíte praxí. Když si vzpomenu na svoji první operaci, tak jsem ji dělal asi dvě hodiny a dnes jsem ji schopen udělat za 15 minut. Kolik jste za svoji lékařskou praxi odoperoval pacientů?Teď už jsem to dlouho nepočítal. Ale před deseti lety, když jsem dělal mezinárodní zkoušku, tak jsem měl kompletní seznam všech operací, a to bylo nějakých 4 400  operací. A dnes to tedy může být přibližně zhruba osm tisíc operací. Operujete každý pracovní den?Částečně pracuji ve Vysokém nad Jizerou a částečně v Mladé Boleslavi. Dva nebo tři dny v týdnu operuji a dva dny mám ambulanci. A když operuji, tak mám nějakých šest až deset operací za den. Měl jste někdy, když jste vzal do ruky skalpel, strach, že by operace nemusela dobře dopadnout?To má každý doktor, který dělá takovou práci. Vy víte, že to musíte dodělat. Že se nemůžete sebrat a jít pryč s tím, že operaci doděláte jindy. Samozřejmě jsou situace, kdy je všechno proti vám. Kdy se nedaří, operace je komplikovaná, kdy tu je mnoho dalších věcí a okolností, které nemůžete ovlivnit. Jsou tu pak i bezvýchodné situace, kdy nemáte dobré řešení a volíte to nejlepší ze špatných. Toto jsou zkrátka věci, se kterými bojujete pořád. Já dělám operativu, u které jde maximálně o ruku, a nejde tudíž o život. Ale jsou velké chirurgie, kde o ten život opravdu jde, a tam ten stres je obrovský. Mezi několika tisícovkami pacientů, které jste odoperoval, je asi mediálně nejvděčnější a nejvíce známý případ tenistky Petry Kvitové. Jaká ona je pacientka?Ona je skvělá pacientka. Poslouchá svého lékaře. Dělá, co jí řekne, a věří mu. A to je alfa a omega toho, aby vše fungovalo. Pokud s vámi pacient nespolupracuje, nebo ho léčíte proti jeho vůli, tak to nefunguje. Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že k vám míří poraněná Petra Kvitová?Že ke mně bude mířit, to mě nějak nepotrápilo. Horší to bylo, když jsem se dozvěděl, co jí je. V tu chvíli mně nebylo dobře. Protože při informacích, které jsem o jejím zranění měl, jsem věděl, že to může být poranění, které je poslední v její hráčské kariéře. Tehdy jsem si ani neuvědomoval, co všechno se bude dít kolem, včetně toho mediálního šumu. Ale já jsem si ji nevybíral a ona si nevybírala mne. Poranění, jaké měla ona, běžně ošetřuji, ale složité bylo v tom, že i když ho ošetříte perfektně, tak to nemusí dopadnout dobře. Přece jen je tam mnoho potenciálních rizik a komplikací, které jsou nejen v průběhu operace, ale i při samotném hojení rány či šlach, následné rehabilitaci a tak dále. Jaký vztah si vytvoří operatér k takové prominentní pacientce?Věci musíte dělat standardně, profesionálně. Musíte dělat to, co funguje a s čím máte zkušenost, že to funguje. Jakmile začnete vymýšlet nějaké alternativní postupy, tak to je cesta do pekla. Vztah jsem s ní měl naprosto profesionální. Operoval jste kromě ní i nějakého dalšího pacienta, který by se dal označit za prominentního?Pokud řekneme známý nebo známější, tak ano. Ale lidí, jako je Petra Kvitová, která je sportovní ikona, tak těch moc ne. U ní je samozřejmě mediálně vděčný i ten příběh kolem a to, jak se jí to stalo. Jak vy sám reagujete na zvýšený zájem médií o vaši osobu?Střízlivě. To znamená?Zvýšený zájem médií je jen tehdy, když je to zajímavé pro média. Ve chvíli, když už to pro média zajímavé není, tak tu není ani žádný zájem. Předpokládám, že vedle své lékařské praxe ještě přednášíte nebo publikujete v odborném tisku.Ano. Případy, které ve Vysokém nad Jizerou řešíme, jsou vědecky velice zajímavé. Naše zkušenosti se tak snažíme předat dál. Také se účastním různých mezinárodních konferencí, přednáším v jedné švýcarské vzdělávací instituci. Jo, práce mám dost. Například v polovině dubna budu v Praze pořádat mezinárodní konferenci na téma zlomeniny dolního konce vřetenní kosti, na kterou přijedou na moje osobní pozvání přednášet chirurgové ruky z celého světa. Čas od času mi také vyjde nějaký odborný článek, ať už v českých, nebo mezinárodních časopisech. Moc času na ně ale nemám. Kolik času vám zabere napsat takový odborný článek?Strašně moc. Musíte dohledat literaturu, sehnat pacienty a dohledat si dokumentaci. Shromáždit veškeré snímky, zjistit a eventuálně doplnit výsledky. Vše potom zpracovat a zjistit, jestli o tom nepsal někdo jiný a eventuálně ho citovat. Když už to pak dáte všechno dohromady, tak to někde pošlete k recenzi a pak hrajete ping-pong s recenzenty, kteří vám to vrací. Ptám se na to z důvodu, jak jste schopen tohle všechno časově zvládnout. Blbě, protože tohle všechno vám narušuje program a protahuje ještě pracovní týden i do víkendů. Musíte kvůli tomu cestovat, to vše zabere nějaký čas, stejně jako přípravy těchto vystoupení. Máte vůbec nějaký volný čas?Volný čas musíte mít, bez něj to nejde. Čemu ho věnujete?V zimě lyžuji a snowboarduji, no a vlastně celý rok hraji fotbal se Školákem. A otázka na závěr. Jaký je váš vztah jakožto chirurga-operatéra k Vrchlabí?Doplním, že chirurga ruky. Náš ústav sice působí nadregionálně, ale už mám část Vrchlabí prooperovanou. Většinu našich pacientů máme odjinud než z našeho regionu. Ale tím, že tady působím, tak je množství lidí z Vrchlabí a okolí, kteří mne oslovují, když mají obtíže s rukou. A potom, jsme řemeslný kraj, tak máme pacienty s poraněními průmyslového rázu při různých řemeslech. A nebo bohužel to, co se stalo na Silvestra, kdy při oslavách vybouchla chlapci v ruce římská svíce. Když už se o tom tady bavíme, tak prosím nechytat do ruky nic, co hoří a vybuchuje, protože následky jsou často tragické. Jiří Štefekredakce@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« červenec »
  Po Út St Čt So Ne
27 1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 00:00 - 31. 07. 2019, 00:00
Benefiční... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 7. 07. 2019, 18:00
Svatojánská... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 1. 07. 2019, 23:59
2 3 OBSCENE EXTREME (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 7. 07. 2019, 00:00
DÍLNIČKY PRO DĚTI (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 31. 08. 2019, 00:00
TRUTNOVSKÉ... (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 30. 08. 2019, 00:00
4 5 6 7
28 8 08. 07. 2019 (Akce)
8. 07. 2019, 07:44 - 8. 07. 2019, 23:59
9 09. 07. 2019 (Akce)
9. 07. 2019, 07:45 - 9. 07. 2019, 23:59
10 10. 07. 2019 (Akce)
10. 07. 2019, 09:21 - 10. 07. 2019, 23:59
11 12 13 ČESKO ZPÍVÁ JINAK... (Akce třetích stran)
13. 07. 2019, 00:00 - 13. 07. 2019, 00:00
14 TRUTNOVSKÝ... (Akce třetích stran)
14. 07. 2019, 00:00 - 28. 07. 2019, 00:00
29 15 16 17 18 19 20 DEN KRKONOŠSKÝCH... (Akce třetích stran)
20. 07. 2019, 00:00 - 20. 07. 2019, 23:59
21
30 22 23 24 IRENA FRIESS... (Akce třetích stran)
24. 07. 2019, 00:00 - 27. 08. 2019, 00:00
25 26 27 28
31 29 30 31        

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg