Všech šest dětí nám dělá radost, vypravuje pěstounka Olga

Co jste dělala, než jste se stala pěstounkou?Já jsem původně vystudovaná zemědělská inženýrka, ovšem než jsme se přistěhovali sem, tak jsem nějaký čas učila na střední škole v Turnově. Myslela jsem si, že si přibereme jedno dítě a budu dál normálně pokračovat v práci, jenže s tím dítětem byly takové problémy, že jsem si to neuměla představit, že bych měla přitom chodit do práce. Plně jsem se mu věnovala, úplně mě pohltilo. Proč jste se vůbec do toho rozhodla jít?Fond ohrožených dětí mě po revoluci neustále bombardoval příběhy o opuštěných dětech, které byly v dětských domovech. Já jsem ty dopisy pořád četla a poslouchala další všelijaké zprávy, takže mě ta problematika ohrožených dětí začala zajímat. Vždy mi přišlo takové zvláštní, jak někdo může opustit své dítě. A hlavně nespravedlivé. Myslím si, že to, že jsme nakonec s manželem ten krok do neznáma udělali, ovlivnilo i to, že jsme v té době čerstvě uvěřili v Boha, a to zcela změnilo naše priority. Proto jsme podnikli kroky, které vedly k tomu, že jsme si vzali holčičku do pěstounské péče. Jakých reakcí jste se potom dočkali ze strany vaší rodiny? Většina rodiny s tím souhlasila. Trošku jsme měli problémy z manželovy strany, ale to je tak vždycky, že ne každý v rodině k tomu má porozumění a pochopení. Lidé tomu často nerozumí a ptají se, proč že vlastně dělat takovou věc a komplikovat si život. S takovými názory se člověk také setká. Ale když pak rodina to konkrétní dítě pozná, zvykne si na něj, také si ho zamiluje. První ze čtyř pěstounských dětí jste si vzali v roce 2000, kdy vašim biologickým dětem bylo 9 a 6 let. Jak si zvykaly, že bude v rodině ještě někdo další?Na začátku to přijaly s nadšením a moc se těšily, ale realita všedního dne byla často hodně náročná. V té době byly ještě malé, takže si představovaly, že budou mít další sestřičku do party. Jak naše děti, tak ani my jsme však netušili, že výchova dítěte z kojeneckého ústavu bude tak odlišná. V čem?Tenkrát se o pěstounské péči vůbec nemluvilo a byla to spíš jen okrajová záležitost. Až dnes je více propagovaná státem a je z ní práce. Dříve to nebylo ani téměř finančně ohodnocené a zůstat s přijatým dítětem doma, to znamenalo pro celou rodinu hodně se uskromnit. Žádná podpora pěstounů neexistovala, ani vzdělávání. Učili jsme se systémem pokus - omyl. Dnes to mají pěstouni mnohem jednodušší, mají odborné přednášky, existuje odborná literatura, zabývají se tím psychologové. Tehdy vůbec nikdo netušil, proč se děti chovají, jak se chovají. Ty jejich poruchy nebyly v naší republice vůbec známé. Snad jen pan profesor Matějček byl takovým průkopníkem výchovy deprivovaných dětí. O jakých poruchách to mluvíte?Víte, každé dítě, které přijde z dětského domova, si nese nějakou deprivaci, poruchu a je více či méně zatížené tím, co prožilo v raném dětství. A ten vliv na vývoj člověka v tomto věku je tak obrovský, že si to ani neumíte představit. Naše první holčička z kojeneckého ústavu přišla s těžkou poruchou připoutání, dnes se tomu říká porucha attachmentu. To znamená, že dítě v raném dětství nemělo zajištěné dostatečné bezpečí ani blízkost pečující osoby. Dítě pak neví, na koho se má navázat, je osamělé a vystrašené. Odmítnutí biologickým rodičem je prostě takový zásah do psychiky dítěte, že to má důsledky na jeho prožívání po celý život. Co vám pomohlo při sbližování s dětmi?Pes a naše biologické děti, protože ke psovi a dětem má dítě vždy blíže než k dospělým lidem, kteří mu měli dávat lásku a bezpečí, ale místo toho jej zradili. Tyto děti pak těžko budují vztahy k dospělým. Anebo to mají tak, že navazují rychlé vztahy, že jsou hned rychle s každým kamarádi, ale je to jen povrchní. Budovat smysluplné hluboké vztahy s těmito dětmi je náročná práce a je to běh na dlouhou trať. To vás musí hřát u srdíčka, že jste to zvládli, protože právě letos vaše již dvacetiletá dcera odešla žít sama, má práci, partnera, bydlení…Určitě mám radost, že jsme dovedli jedno dítě do dospělosti. Že se to povedlo a žije normální slušný život, má stálého partnera, pracuje a umí se o sebe postarat. To je úspěch pěstounské péče, že se dítě umí postavit na vlastní nohy a umí udržovat smysluplné vztahy. Mezitím se však vaše rodina rozšířila o další tři děti. Kdy, jak a proč k tomu došlo?Řeknu vám, že jsem si dlouho nedovedla představit, že bychom si vzali další. Nicméně po devíti letech od přijetí naší holčičky mi Fond ohrožených dětí zase poslal nějakou nabídku na tábor, pročítala jsem ty jejich stránky a v rubrice „Hledáme mámu a tátu“ jsem objevila jedno dítě. Bez fotografie, ale s popisem, který mě vzal za srdce, tak jsme o něj projevili zájem. Byl to desetiletý kluk. Všechno klaplo. Na Fondu ohrožených dětí jsme se paní líbili a během dvou měsíců byl u nás. Přišel z Klokánku v roce 2010. Co jeho příchod do rodiny znamenal, protože na rozdíl od prvního dítěte, které jste vychovávali, měl za sebou v deseti letech už nějakou minulost? Jeho příchod znamenal vyvážení sil v rodině, najednou v ní byly dvě děti přijaté a dvě biologické. Dva kluci a dvě holky. Rodina získala zase jiný náboj a nastala jiná konstelace. Ale vše v dobrém. Výchova desetiletého kluka byla náročná, ale dělala nám radost. Sedli jsme si dobře a zapadl do rodiny. Dnes už je mu devatenáct, studuje a také s ním se daří budovat vztahy. A pak přišly ještě dvě děti.V roce 2012 jsme si vzali z dětského domova dvě sestřičky staré 4 a 5 let. Já jsem předtím pochopila, že chodit s takovými dětmi do práce mně už nehrozí. A zároveň, že pěstounství je parketa, která mě baví a naplňuje, že se chci věnovat dětem a že zvládnu i čtyři. Takže dohromady šest, ne?Naše dvě biologické děti se vychovávaly dobře, tam nebylo potřeba žádných zvláštních výchovných dovednostní. Ale stejně. Jaké to bylo žít se šesti dětmi pod jednou střechou? Nejstarší syn už s námi v té době nebydlel, protože studoval na vysoké škole, takže dětí bylo pět. No, bylo často veselo, plný dům dětí, i když neříkám, že to bylo vždy snadné. Teď už jsem ale ráda, že jsme jen se třemi dětmi. Tři nejstarší děti už se postavily na vlastní nohy. Musím říct, že všechny děti nám dělají radost. Neměli jste s manželem obavy, co vám z osvojených dětí vyroste, přeci jen pocházely z jiné krve? Když byly malé a pak v pubertě, tak tam obavy určitě byly, co z toho dítěte vyroste, když rodič je ve vězení nebo se živí pochybně. Ty děti mají minulost těžkou a rodiče mají všelijaké. Dřív se nevědělo, jestli má větší vliv výchova nebo geny. Bylo období, kdy se tvrdilo, že geny jsou 80 procent a výchova 20. Pak se zase říkalo 50 na 50. A dnes? Už se to posouvá k tomu, že opravdu geny mají menší vliv než výchova. Nový vědní obor epigenetika přináší naději, že se naše geny mění následkem chování nás samotných. Co člověk musí splňovat, aby se stal pěstounem? Nejdříve proběhne sociální šetření v domácnosti, pak psychologické vyšetření celé rodiny, následuje vzdělávání zájemců - takzvaná příprava, celý proces trvá přibližně jeden rok. Pěstoun má navíc povinnost znovu každý rok se školit a musí mít 24 hodin vzdělávání za rok v oblasti výchovy dítěte, vztahů a tak dále. V současné době je u nás nedostatek pěstounů, jelikož příprava je náročná. Když už někdo vůbec projeví zájem o pěstounskou péči, než se k dítěti dostane, trvá to třeba dva roky. Spoustu lidí toto odradí. A potom spoustu žadatelů ještě neschválí psycholog. A když už se někdo dopracuje k tomu, že ho schválí, tak zase čeká třeba rok na dítě. Je to hrozná zkouška trpělivosti. Každá pěstounská rodina má pak také doprovázející organizaci, která se o ni stará, doporučuje jí vzdělávání, odborníky, provází ji v problematických situacích, radí pěstounům… To je práce, kterou vykonáváte i vy?Ano, na poloviční úvazek dělám doprovázející pracovnici v Centru pěstounských rodin Hradec Králové a doprovázím rodiny na Trutnovsku, kde mám na starosti jak pěstouny dlouhodobé, tak i pěstouny na přechodnou dobu.  Vysvětlete čtenářům ještě rozdíl mezi přechodnou a dlouhodobou péčí? Pěstounská péče na přechodnou dobu zajišťuje dětem, aby se při selhání původní rodiny, dostaly okamžitě do rodinného prostředí, okusily vztahy lásky, naučily se základním sociálním dovednostem a nemusely do kojeneckého ústavu. Děti jsou v rodině maximálně na rok. Během této doby se řeší, jestli půjdou zpátky do biologické rodiny nebo k dlouhodobým pěstounům, či do adopce. Pro pěstounky na přechodnou dobu to bývá docela náročné takhle po roce odevzdat dítě, zvláště u toho prvního. Ale pro malé dítě to má obrovský význam. Nedochází tam právě k té poruše připoutání. Naproti tomu dlouhodobá pěstounská péče je pro děti, které z nějakého důvodu nemůžou jít do adopce – třeba trvá zájem biologických rodičů, ačkoliv se nemůžou o dítě starat nebo se jedná již o dítě starší.  Takové dítě zůstává v rodině prakticky do zletilosti, pokud nenastane stav, že by si biologický rodič dal do pořádku svoji sociální situaci a zažádal si soudem o vrácení dítěte. To se stává velice výjimečně a velice málo. Plánujete si do pěstounské péče vzít ještě další dítě?Neplánuji, teď už přicházejí vnoučata, takže nastává čas se věnovat jim. Ačkoliv si někdy říkám, že je to škoda nyní končit, když už konečně mám nějaké zkušenosti a vědomosti, trochu vím, jak dítě vychovávat, co potřebuje, mám za sebou tolik vzdělávání a praxe. Asi by se u nás mělo dobře... Aspoň to využiji jako doprovázející pracovnice. Jak je to vlastně s finančním ohodnocením pěstounů? Určitě jsou mezi zájemci i ti, kteří mají o tuto péči zájem jen pro vidinu zisku… Kvůli penězům se to rozhodně dělat nedá. To by člověk brzy skončil, protože je to náročné. Musí vás to bavit, abyste to dělal, a musíte k tomu mít nějaké obdarování a nadšení. Od ledna nového roku se plánuje zvýšení odměny dlouhodobého pěstouna. Tuto odměnu člověk dostává podle počtu dětí. V současné době to na jedno dítě dělá asi osm tisíc hrubého. Na dvě děti 12 tisíc, na tři to skočí na 20 tisíc a čtyři děti 24 tisíc hrubého. Plus na každé dítě je příspěvek kolem 5 tisíc na potřeby dítěte, tedy na oblečení, jídlo, výdaje. Pěstouni na přechodnou dobu to mají jinak, ti berou odměnu 20 tisíc, ať už mají jedno nebo dvě děti, anebo jsou zrovna bez dítěte. Jakým lidem byste doporučila, aby zvážili myšlenku stát se pěstouny? Určitě lidem, kteří mají rádi děti a upřednostňují rodinu, protože další dítě úžasně obohatí jejich život. Ale doporučuji také, aby svoje biologické děti nechali odrůst. My jsme to měli namíchané a už bych to nikdy neudělala. Ideální je, když biologické děti odrostou, začnou odcházet z rodiny, tak pak přijmout děti do pěstounské péče. Člověk už je moudřejší, má nadhled ve výchově a nepotřebuje si naplňovat své mateřské potřeby. A hlavně také ví, že by zvládl, kdyby se dítě mělo vracet zpět do biologické rodiny, nebo je ochotný akceptovat kontakty s biologickou rodinou, což může nastat. A pak přijmout fakt, že dítě má vlastní rodiče, se kterými pěstoun nemůže a nebude soupeřit. Zkoušeli se biologičtí rodiče vašich dětí s nimi spojit? Rodiče se nám téměř neozývali. Spíše nastala situace, že když děti dospěly do osmnácti let, samy měly potřebu rodiče vyhledat. Pomohli jsme jim s tím, je to pro ně velmi důležité, znát svoje kořeny. S rodiči se setkali, ale pro ně jsme blízké osoby -maminka a tatínek - my. Vyjádřily se tak, že to bylo setkání jako s nějakým vzdáleným příbuzným, přestože je to jejich krev. Vztah tam není. Připadají si tam na návštěvě, doma jsou u nás. Ale samozřejmě každé dítě to může mít ve vztahu k rodiči jinak. Jaké jste měla dětství vy? Skvělé. Byla jsem chtěné a milované dítě. Myslím, že právě tím, co teď dělám, splácím takový dluh za to, že já jsem dostala všechno. Připadá mi nespravedlivé, že jsou děti, které to nedostaly. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Miloš Šálek

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2020 »
« únor »
  Po Út St Čt So Ne
5           1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 02. 2020, 00:00 - 29. 02. 2020, 00:00
PLES ATLETŮ (Akce třetích stran)
1. 02. 2020, 20:00 - 1. 02. 2020, 23:59
2
6 3 AKADEMIE TŘETÍHO... (Akce třetích stran)
3. 02. 2020, 14:30 - 3. 02. 2020, 23:59
KŘÍŽEM KRÁŽEM... (Akce třetích stran)
3. 02. 2020, 19:00 - 3. 02. 2020, 23:59
4 POVÍDÁLCI (Akce třetích stran)
4. 02. 2020, 09:00 - 4. 02. 2020, 23:59
SKOŘÁPKA (Akce třetích stran)
4. 02. 2020, 19:00 - 4. 02. 2020, 23:59
5 VIRTUÁLNÍ... (Akce třetích stran)
5. 02. 2020, 17:00 - 5. 02. 2020, 23:59
UTÍKEJTE, SLEČNO... (Akce třetích stran)
5. 02. 2020, 19:00 - 5. 02. 2020, 23:59
6 POHÁDKY Z LEDNIČKY (Akce třetích stran)
6. 02. 2020, 09:00 - 6. 02. 2020, 23:59
HELENA ČAPKOVÁ,... (Akce třetích stran)
6. 02. 2020, 17:00 - 6. 02. 2020, 23:59
7 8 9
7 10 11 DANKA ŠÁRKOVÁ -... (Akce třetích stran)
11. 02. 2020, 17:00 - 11. 02. 2020, 23:59
12 13 NA CESTĚ PO... (Akce třetích stran)
13. 02. 2020, 17:00 - 13. 02. 2020, 23:59
14 15 16 MAUGLÍ (Akce třetích stran)
16. 02. 2020, 15:00 - 16. 02. 2020, 23:59
8 17 KNÍŽKY PRO NEJMENŠÍ (Akce třetích stran)
17. 02. 2020, 00:00 - 17. 02. 2020, 23:59
AKADEMIE TŘETÍHO... (Akce třetích stran)
17. 02. 2020, 14:30 - 17. 02. 2020, 23:59
JAPONSKO (Akce třetích stran)
17. 02. 2020, 19:00 - 17. 02. 2020, 23:59
18 19 HEROES (Akce třetích stran)
19. 02. 2020, 19:00 - 19. 02. 2020, 23:59
20 DRÁČEK (Akce třetích stran)
20. 02. 2020, 00:00 - 20. 02. 2020, 23:59
ČEŠTÍ SPISOVATELÉ... (Akce třetích stran)
20. 02. 2020, 17:00 - 20. 02. 2020, 23:59
21 22 KURZ PLSTĚNÍ OVČÍ... (Akce třetích stran)
22. 02. 2020, 16:00 - 22. 02. 2020, 23:59
23
9 24 25 KOLETOVA HORNICKÁ... (Akce třetích stran)
25. 02. 2020, 19:00 - 25. 02. 2020, 23:59
26 PAULINA SKAVOVA:... (Akce třetích stran)
26. 02. 2020, 18:00 - 26. 02. 2020, 23:59
27 ZEĎ ANEB JAK JSEM... (Akce třetích stran)
27. 02. 2020, 09:00 - 27. 02. 2020, 23:59
28 EXLIBRIS A DROBNÁ... (Akce třetích stran)
28. 02. 2020, 00:00 - 26. 04. 2020, 00:00
ŠITÍ NA ŠICÍM STROJI (Akce třetích stran)
28. 02. 2020, 16:00 - 28. 02. 2020, 23:59
29 TKANÍ NA... (Akce třetích stran)
29. 02. 2020, 00:00 - 1. 03. 2020, 00:00
 

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg