Žil naplno kronikářskou prací, vzpomíná syn na trutnovskou legendu Antonína Justa

Cenu za svého otce, který v Trutnově vedl městskou kroniku dlouhých 58 let, což je skutečný unikát, převzal jeho syn, bývalý gymnaziální kantor Petr Just. Ten se s námi podělil o vzpomínky na svého tatínka. „Táta byl hodně skromný, ale náročný,“ prozradil. Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že váš otec dostane cenu Trutnovinek In memoriam? Určitě to, že si ji asi zaslouží. Přestože je rodák z Červeného Kostelce a je tam pochován vedle své manželky, tak se domnívám, že jeho život byl zasvěcen Trutnovu. Dostal se do města na umístěnku a po počátečním martýriu s bydlením, které v té době bylo běžné, k němu získal opravdu pěkný vztah. Možná také proto, že jako učitel začal poznávat široké spektrum žáků, protože tady učil na různých středních školách. Po vzdělávání byl ostatně lačný a když se nabízela možnost zkrácené verze studia na vysoké škole, zvolil filozofickou fakultu a vystudoval ji. Posílil si tím vztah k historii. Když přišel do Trutnova, který byl tehdy po odsunu Němců takovým trochu rozvíjejícím se městem, možná i právě proto se zapojil do jeho života. Využil této možnosti a už v roce 1958 začal psát trutnovskou kroniku.    Cenu dostal za popularizaci dějin města Trutnova. Je to podle vás správná charakteristika? Pro spoustu lidí určitě. Jeho poslední knížky, krátké historické statě o Trutnově psané trochu popularizačním způsobem a doplněné obrázky, by této charakteristice odpovídaly. Přemýšlel jsem, jaký měl vztah k Trutnovu a spíše tomu z mého pohledu odpovídá funkce dokumentační. Žil naplno kronikářskou prací, až se nám to někdy zdálo trochu přehnané. Myslíte si, že by měl váš tatínek radost? Stoprocentně. Ocenění měl rád, byl v tomto směru trochu ješitný. Radost z Ceny Trutnovinek by měl určitě. Váš otec je legendou města Trutnova, kde vedl 58 let kroniku města. Co ho podle vás popohánělo, aby se tak intenzívně zajímal o podkrkonošskou metropoli? Byl takový skromný poctivec a jeho materiální potřeby byly minimální. Jeho manželka, naše maminka, která byla po většinu jejich aktivního života v domácnosti, zajišťovala její chod a komfort. On měl tak možnost pracovat a dělat si svoje. I když byl v důchodu, stále obcházel ty svoje štace, kde měl referenty, kteří věděli, že tam přijde a bude chtít potřebná data. To bylo pro něj osobním cílem a zároveň prostředkem, jak si ty kontakty v Trutnově udržovat. Prostě tím žil a doma si ty údaje velmi pečlivě a poctivě zpracovával. Osvojil si písemné záznamy, kterých jsme v jeho bytě po jeho odchodu našli skutečně velkou spoustu.   Byl autorem více než padesáti městských kronik. Jak se stal kronikářem? Co bylo tím impulsem? Pohyboval se v partě lidí, kteří byli z tohoto oboru. Hlavně se stýkal s učitelem, profesorem Jaroslavem Procházkou a tehdejším pracovníkem trutnovského muzea Josefem Šabatským. Detaily o tom, kde se v otci tato vášeň vzala, ty opravdu neznám. Mluvil o své práci doma? Po celou dobu jeho života jeho prací samozřejmě žila aktivně celá naše rodina. Kroniku psal ručně, měl například přesně označeno, kde vynechá první písmenko odstavce. My jsme ho pak velmi primitivním způsobem doplňovali redisperem a potom vyplňovali uzavřené kolonky barvou. Ještě předtím mu však jeho manželka nalajnovala linky, kterých byly kilometry. Možná si později mohl objednat nalinkované listy, ale nechtěl to. Musím říci, že jsem tuto činnost jako puberťák nesnášel. Všechno v bytě bylo přizpůsobeno kronice, všude byly papíry. Jak sbíral informace? Měl rozpis podniků, institucí a akcí, které se v Trutnově konaly. Všechno obíhal a zaznamenával spíše fakta.  Co ho v kronikářské práci primárně bavilo? Že to ví. Jednu dobu, když byl mladší, věděl o Trutnově velkou spoustu věcí. Lidé se na něj obraceli telefonicky i dopisy s rozmanitými dotazy k historii Trutnova. To mu myslím dělalo dobře a lichotilo mu, že na ty dotazy dokáže odpovídat.   Jaký byl otec člověk? Řekl bych, že byl především vychován ve svém mládí nouzí a těžkým životem. Jako ročník jednadvacet byl za války v roce 1942 totálně nasazený ve Vídeňském Novém Městě. Z toho nasazení se díky zranění dostal sice domů, ale odmítl se do Rakouska vrátit a do konce války se skrýval. Neměl žádné potravinové lístky, byl to krušný život. Byl ale ctižádostivý a toužil po vzdělání. Zároveň byl pedant a puntičkář, myslím, že to byly jeho dominantní vlastnosti. Zejména při psaní knih často vážil všechna slova, vše bylo velmi cizelované. Byl hodně skromný, ale náročný. K čemu vás vedl? Dal nám s bratrem intelektuální zázemí. Chtěl, abychom studovali a byl by určitě hodně zklamaný, kdybychom to nechtěli a jeho přání nevyhověli.  V roce 2017 své manželce a lásce Toničce, vaší mamince, s kterou strávil šedesát let společného životního putování, věnoval básnickou sbírku Žena a Měsíc. Jak byste charakterizoval toto vyznání? O Vánocích v roce 2003 zemřela v osmdesáti letech moje maminka. Otec jejím odchodem hodně utrpěl. Dlouhý čas jsme v tom období trávili tím, že jsme ho brali na procházky, chtěli jsme mu pomoci. Uvažovali jsme, čím by měl vyplnit ten prázdný prostor, který zůstal po odchodu jeho ženy. Od roku 1945 do roku 1950 byl přiměřeně aktivní a úspěšný básník. S bratrem jsme mu proto navrhli, zda by se nechtěl vrátit k těmto svým kořenům. Kupodivu se toho, opět takovým svým velmi poctivým způsobem, chytil. Všechny své tehdejší záznamy našel. Nejdříve vytvořil drobnější sbírky a potom to chtěl nějak uzavřít. Bral to trochu pompézně, mluvil o tom v superlativech. Ty básně jsou hodně intimním vyznáním. Možná cítil, že je to pro něj takový vrchol, rozloučení. Pokud vím, tak už v tomto ohledu nic neplánoval. Zavzpomínejte na dobu před rokem 1989 pohledem vašeho otce. Ani v té době nechtěl přijít o informace, chtěl být stále v obraze. Po roce 1968 byl nucen opustit post ředitele zdravotní školy. Nemám ale osobní představy o jeho tehdejších názorech. Nicméně kroniku, která byla nepochybně kontrolovaná, psal dál. Ta doba a tehdejší poměry zcela jistě jeho kronikářskou činnost omezovaly.   Záhy po pádu minulého režimu se v roce 1991 stal prvním držitelem Kulturní ceny města. Co pro něj toto ocenění znamenalo? Měl hroznou radost, byla to pro něj satisfakce, že je stále vnímaný jako kronikář. Domnívám se, že tu cenu dostal po zásluze. I my z toho máme dobrý pocit, že jméno Just se v Trutnově takovým způsobem zapsalo. Dva roky na to se stal Čestným občanem města Trutnova. To se nestane každému. Považoval to za ocenění své celoživotní práce pro Trutnov? Jak ho vnímal? Ocenění měl rád obecně a zcela jistě ho to potěšilo. Čestné občanství města je, řekl bych, jiná kategorie než Kulturní cena města, která pro něj byla nepochybně impulsem do dalších let kronikářského života. To ale není všechno, získal také titul Čestného kronikáře města Trutnova. Z toho musel mít asi radost především, ne? Možná ano. Kronikářská práce byla velmi sledovaná už předtím. Otec již před rokem 1989 jezdil jako lektor, protože jeho kronika byla hodnocená jak v provedení, tak i z pohledu formálního obsahu velmi dobře. V kronikářském prostředí byl známý a myslím si, že byl oceněn i mimo Trutnov. Jeho práce byla okolím vážená. Hojně také publikoval v novinách i časopisech. Vydal deset publikací, například 700 let města Trutnova, Trutnov známý neznámý, Pohlednice Trutnova, Trutnovské sakrální stavby, Národní dům… Které z těchto publikací si nejvíce vážil a proč? Trutnov známý neznámý. Ta kniha je dodnes žádaná, lidi ji stále chtějí. I když současnost Trutnova je místy jiná, ta historická podstata je v ní moc pěkně popsaná. Je to knížka, kterou lze při procházce Trutnovem se zastávkami přečíst, a to myslím lidé oceňují. Z mého pohledu je ale také velmi významná tátova první kniha 700 let města Trutnova. Domnívám se, že právě tyto dvě knihy byly pro otce stěžejní.   V září minulého roku váš tatínek odešel ve věku 97 let. Souhlasíte s tím, že ve městě zanechal nesmazatelnou stopu? Nepochybně. Když jsme se s ním loučili, tak za námi chodili neznámí lidé, kteří nám projevovali soustrast. V čem byl váš otec inspirativní především? Myslím už tím, že co slíbil, to se snažil splnit. To byla tátova silná a inspirativní vlastnost. A také dochvilnost. Určitě je toho ale mnohem více. Kam Cenu Trutnovinek určenou vašemu tatínkovi umístíte? Přiznám se, že jsem už o tom přemýšlel. Jsme teď ve stádiu jakéhosi pořádání a třídění otcovy pozůstalosti, ve které jsou mimo jiné už zmíněné ceny. Takže ještě úplně přesně nevíme, kde tato cena najde své místo.   Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek, Karel Hybner

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« červenec »
  Po Út St Čt So Ne
27 1 NABÍDKA... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 00:00 - 31. 07. 2019, 00:00
Benefiční... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 7. 07. 2019, 18:00
Svatojánská... (Akce třetích stran)
1. 07. 2019, 18:00 - 1. 07. 2019, 23:59
2 3 OBSCENE EXTREME (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 7. 07. 2019, 00:00
DÍLNIČKY PRO DĚTI (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 31. 08. 2019, 00:00
TRUTNOVSKÉ... (Akce třetích stran)
3. 07. 2019, 00:00 - 30. 08. 2019, 00:00
4 5 6 7
28 8 08. 07. 2019 (Akce)
8. 07. 2019, 07:44 - 8. 07. 2019, 23:59
9 09. 07. 2019 (Akce)
9. 07. 2019, 07:45 - 9. 07. 2019, 23:59
10 10. 07. 2019 (Akce)
10. 07. 2019, 09:21 - 10. 07. 2019, 23:59
11 12 13 ČESKO ZPÍVÁ JINAK... (Akce třetích stran)
13. 07. 2019, 00:00 - 13. 07. 2019, 00:00
14 TRUTNOVSKÝ... (Akce třetích stran)
14. 07. 2019, 00:00 - 28. 07. 2019, 00:00
29 15 16 17 18 19 20 DEN KRKONOŠSKÝCH... (Akce třetích stran)
20. 07. 2019, 00:00 - 20. 07. 2019, 23:59
21
30 22 23 24 IRENA FRIESS... (Akce třetích stran)
24. 07. 2019, 00:00 - 27. 08. 2019, 00:00
25 26 27 28
31 29 30 31        

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg